Johann Philipp Kirnberger

Od dětství se učil hrát na housle, cembalo a varhany, mezi lety 1739 a 1741 byl žákem Johanna Sebastiana Bacha. Poté odešel na 10 let do Polska a sloužil zde jako hudebník na několika šlechtických dvorech. Po návratu do Německa nejprve působil jako houslista na dvoře pruského krále Fridricha II. Velikého a v roce 1758 vstoupil do služeb jeho sestry, princezny Anny Amálie Pruské, kde zůstal po zbytek života.

Kirnberger byl již svými současníky uznáván především jako hudební teoretik. Jeho skladby byly považovány za stylisticky správné, ale nepříliš nápadité. Často také vznikaly jako ilustrace principů uvedených v jeho teoretických a didaktických dílech.[1] Nejznámějším z nich je spis Die Kunst des reinen Satzes in der Musik z roku 1771, kde také popisuje jeden z typů tzv. Kirnbergerova ladění.

Většina jeho publikovaných prací vznikla za jeho působení u princezny Anny Amálie, kterou vyučoval hudební teorii a kompozici a také jí pomohl vybudovat cennou hudební sbírku, tzv. Amáliinu knihovnu (dnes je součástí sbírek Státní knihovny v Berlíně).

Kirnberger byl velkým obdivovatelem a propagátorem díla Johanna Sebastiana Bacha, zasloužil se například o vydání všech Bachových čtyřhlasých chorálů. Také jeho dílo šířil mezi svými žáky, mezi které patřil i Carl Friedrich Zelter. Ten se později stal učitelem Felixe Mendelssohna a v roce 1829 mu pomohl připravit velmi úspěšné provedení Matoušových pašijí, které podnítilo zájem širší veřejnosti o do té doby poněkud zapomenutou Bachovu hudbu.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Philipp Kirnberger na Wikimedia Commons
• Volně přístupné partitury děl od Johanna Philippa Kirnbergera v projektu IMSLP