Johana Flanderská

Johana Flanderská (francouzsky Jeanne de Flandre; 1295? – 1374) byla hraběnka z Montfort-l'Amaury a Richmondu, vévodkyně bretaňská a aktivní účastnice války o bretaňské nástupnictví v tzv. válce dvou Jan.[1] Posledních třicet let svého života strávila zapomenuta na hradě Tickhill.

Johana Flanderská
hraběnka z Montfort-l'Amaury a Richmondu a vévodkyně bretaňská
ManželJan z Montfortu
Narození1295?
Úmrtí1374
Tickhill
PotomciJan IV. Bretaňský
Johana
DynastieDampierrové
OtecLudvík I. z Nevers
MatkaJana z Rethelu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Jan z Montfortu s chotí Johanou přijímá hold obyvatel Nantes (středověká iluminace)
Johana při obraně Hennebontu (středověká iluminace)

Byla jedinou dcerou Ludvíka z Nevers a sestrou flanderského hraběte Ludvíka. Roku 1329 byla provdána za Jana z Montfortu, posledního ze synů bretaňského vévody Artura II.

Roku 1341 zemřel Janův starší bratr Jan, kterému se i přes četná manželství nepodařilo zplodit dědice. Ještě před smrtí se pokusil Jana z Montfortu z dědictví vyloučit ve prospěch své kulhavé neteře Johany a jejího zbožného manžela Karla z Blois. Spor o dědictví vyústil v mnoho let trvající válku.

„ Ježto po sobě nezanechal přímého potomka, zmocnil se vévodství jeho bratr hrabě Montfort, a to na úkor vévodovy neteře, která se provdala za pana Karla z Blois. Té totiž vévoda při sňatku slíbil, že jí vévodství po jeho smrti připadne. Nicméně hrabě Montfort byl připraven hájit svůj nárok vojenskou silou... “
— Jean Froissart[2]

Montfortovi se podařilo získat podporu anglického krále Eduarda III. za slib, že od něj přijme Bretaň jako anglické léno. Podpora Anglie mu však nebyla nic platná, Karlovi z Blois se podařilo jej při obléhání Nantes zajmout a nechat uvěznit v Louvru.

Johana se po manželově zajetí ujala jeho věci a přislíbila anglickému králi, že bude moci jednu ze svých dcer provdat za jejího syna, pokud poskytne vojenskou pomoc. Zatímco Jan z Montfortu trávil čas v pařížském vězení, proslavila se jeho žena statečnou obranou obléhaného Hennebontu.

„ Při každém útoku bylo vidět paní hraběnku, jak v brnění a v sedle projíždí vzhůru a dolů ulicemi, dodává obyvatelům odvahy a povzbuzuje je ke statečnému odporu... “
— Jean Froissart[3]

Odhodlaná ubránit Bretaň pro svou rodinu, přesvědčovala své stoupence a oblékla na sebe i zbroj v níž podnikla útok na nepřátelský tábor Karla z Blois a nechala podpálit ležení. Hennebont udržela až do příjezdu posil z ostrovního království.[4]

Roku 1343 došlo k příměří mezi Francií a Anglií a téhož roku se Johana společně se synem uchýlila na dvůr anglického krále Eduarda III. Zde byla prohlášena za duševně chorou a byla internována na hradě Tickhill, kde roku 1374 zesnula.

Odkazy

Reference
  1. URBAN, Jan. Kresčak. 26. srpna 1346. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2000. 86 s. ISBN 80-7185-324-0. S. 38.
  2. FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha: Mladá fronta, 1977. 229 s. S. 6.
  3. Kronika stoleté války, str. 29
  4. Kronika stoleté války, str. 31

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.