Johan Laats

S judem začínal po boku svých bratří Philipa, Stefaana a Loda v Antverpách. V belgické seniorské reprezentaci se pohyboval od roku 1987 v polostřední váze do 78 kg jako úspěšný juniorský reprezentant. V roce 1988 startoval na olympijských hrách v Soulu, kde vypadl v úvodním kole s domácím Jihokorejcem An Pjong-kunem.

Na mezinárodní úrovni se začal výrazně prosazovat s příchodem bývalého sovětského reprezentanta v judu Alexandra Jackeviče. Pod jeho vedením startoval jako úřadující vicemistr světa na olympijských hrách v Barceloně. V Barceloně mu v zisku olympijské medaile zabránili asijští judisté. V semifinále nestačil na Japonce Hidehika Jošidu a v boji o třetí místo prohrál s Jihokorejcem Kim Pjong-čuem na wazari.

V roce 1995 si v přípravě na mistrovství světa v Čibě vážně poranil koleno a podstoupil operaci.[1] V roce 1996 se dokázal kvalifikovat na olympijské hry v Atlantě, ale turnaj pro něho skončil ve druhém kole s Němcem Stefanem Dottem. V roce 1997 se před domácícm publikem stal mistrem Evropy, ale kvůli vleklým zdravotním problémům v roce 1998 ukončil sportovní kariéru. Jako většina belgických judistů z této doby se judu nevěnuje.

Johan Laats byl levoruký judista, který bojoval o úchop z pravé strany. Jeho osobní technikou byly strhy joko-sutemi-waza, konkrétně strh uki-waza kombinovaný výborným bojem na zemi (ne-waza). Na západě se tato technika uki-waza někdy označovala jako "Laats kata-guruma". Šlo však o sambistický chvat v bývalém Sovětském svazu hojně aplikovaný, který odkoukal od trenéra Jackeviče.