Jodid kademnatý

Jodid kademnatý je anorganická sloučenina kadmia a jodu se vzorcem CdI2. Za běžných podmínek má podobu bílých až nažloutlých krystalů; struktura těchto krystalů je typická pro sloučeniny MX2 se silnými polarizačními účinky.

Jodid kademnatý

Model struktury jodidu kademnatého

Obecné
Systematický název Jodid kademnatý
Anglický název Cadmium iodide
Německý název Cadmiumiodid
Sumární vzorec CdI2
Vzhled bílé až nažloutlé krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS 7790-80-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 232-223-6
Indexové číslo 048-007-00-8
Vlastnosti
Molární hmotnost 366,21 g/mol
Teplota tání 388 °C
Teplota varu 796 °C
Hustota 5,669 g/cm3 (30 °C)
Rozpustnost ve vodě 78,7 g/100 g (0 °C)
81,5 g/100 g (10 °C)
84,8 g/100 g (20 °C)
86,6 g/100 g (25 °C)
88,3 g/100 g (30 °C)
92,3 g/100 g (40 °C)
101,2 g/100 g (60 °C)
112,8 g/100 g (80 °C)
127,8 g/100 g (100 °C)
255 g/100 g (200 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
176 g/100 g (20 °C)
206,7 g/100 g (25 °C)
ethanol
110 g/100 g (20 °C)
aceton
41 g/100 g (25 °C)
Relativní permitivita εr 22,5 (I)
25,6 (II)
Měrná magnetická susceptibilita −4,02×10−6 cm3 g−1
Struktura
Krystalová struktura hexagonální (I)
hexagonální (II)
hexagonální (III)
Hrana krystalové mřížky modifikace I
a= 424 pm
c= 685,5 pm
modifikace II
a= 424 pm
c= 1 367 pm
modifikace III
a= 424 pm
c= 2 050 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −203,4 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 56,6 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp 50,2 J/g
Standardní molární entropie S° 161 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −201,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,218 J K−1 g−1
Bezpečnost

GHS06

GHS08

GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
H-věty H331 H301 H351 H373 H410
R-věty R23/25, R33, R68, R50/53
S-věty S2, S22, S45, S60, S61
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Použití

Jodid kademnatý se používá v litografii, fotografii, galvanickém pokovování a při výrobě fosforu.[2]

Příprava

CdI2 se připravuje reakcí kovového kadmia, či jeho oxidu, hydroxidu nebo uhličitanu s kyselinou jodovodíkovou. Lze ho získat také zahříváním kadmia s jodem.[3]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium iodide na anglické Wikipedii.

  1. Cadmium iodide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. McGraw-Hill, 2002, ISBN 0-07-049439-8
  3. GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1501–1503.

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.