Joaquín Balaguer

Joaquín Antonio Balaguer Ricardo (1. září 1906[1] – 14. července 2002, Santo Domingo) byl dominikánský politik a spisovatel, prezident Dominikánské republiky v letech 1960–1962, 1966–1978, a 1986–1996.

Joaquín Balaguer
Prezident Dominikánské republiky
Ve funkci: 16. srpna 1986 – 16. srpna 1996
Viceprezident	Carlos Morales Troncoso Jacinto Peynado Garrigosa
Předchůdce	Salvador Jorge Blanco
Nástupce	Leonel Fernández
Ve funkci: 1. července 1966 – 16. srpna 1978
Viceprezident	Francisco Augusto Lora Carlos Rafael Goico
Předchůdce	Héctor García-Godoy
Nástupce	Antonio Guzmán Fernández
Ve funkci: 3. srpna 1960 – 16. ledna 1962
Viceprezident	Rafael Filiberto Bonnelly
Předchůdce	Héctor Trujillo
Nástupce	Rafael Filiberto Bonnelly
Viceprezident Dominikánské republiky
Ve funkci: 16. srpna 1957 – 3. srpna 1960
Prezident	Héctor Trujillo
Předchůdce	Manuel de Jesús Troncoso de la Concha
Nástupce	Rafael Filiberto Bonnelly
Stranická příslušnost
Členství	Dominikánská strana
Narození	1. září 1906 Bisonó
Úmrtí	14. července 2002 (ve věku 95 let) Santo Domingo
Alma mater	Autonomous University of Santo Domingo Pařížská univerzita
Profese	básník, spisovatel, vysokoškolský učitel, advokát, diplomat, politik, státník a velvyslanec
Náboženství	katolická církev
Ocenění	velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1953) velkokříž Řádu Isabely Katolické (1960) řetěz Řádu Isabely Katolické (1976) Řád příznivých oblaků
Commons	Joaquín Balaguer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Balaguer byl rozporuplná a polarizující osobnost, ve své vlasti některými nenáviděný, jinými milovaný. Byl velmi vzdělaný a sečtělý, vystudovaný právník a kromě své politické kariéry i prolifický spisovatel. V prvních letech své vlády zaváděl politické reformy a soustředil se na ekonomický rozvoj země.

V době vlády předchozího prezidenta Trujilla však získal pověst tajemné, neproniknutelné osobnosti, ale i touhu po moci za každou cenu, včetně falšovaných voleb či státního terorizmu, což mu vyneslo přezdívku caudillo (kápo). Jeho pozdější režim se vyznačoval terorem, během nějž bylo mučeno, zabito, či zmizelo více než 11 000 obětí.[2][3] Mezinárodní komunita odsoudila Balaguerovu vládu za vykořisťování haitských dělníků na plantážích cukrové třtiny, na nichž v otrockých podmínkách, pod dohledem ozbrojených stráží, pracovalo přes 50 000 Haiťanů.[4]