Jistě, pane ministře

Politická partaj Jima Hackera poráží ve všeobecných volbách ve Velké Británii stávající stranu a její předseda je pověřen sestavením nové vlády. Jelikož Hacker dlouhodobě působil jako stínový ministr zemědělství, je skoro jisté, že získá ministerské křeslo. Zmocňují se ho však pochyby, jelikož kampaň na vedení strany vedl proti nastupujícímu premiérovi. Po návštěvě v Downing Street č. 10 Jim odchází jako ministr pro administrativní záležitosti. Přestože post mnozí považují za způsob politického hřbitova, Hacker se nenechá vyvést z míry a je rozhodnut řídit transparentní resort, očištěný od starých nešvarů, čelem k voličům. Snaha o změnu však naráží na postoj sira Humphreyho Applebyho, stálého tajemníka ministerstva. Ten navenek projevuje náklonnost k ministrovým záměrům, sám ovšem pracuje pouze pro zájmy byrokratické státní správy. Hackera si snaží podmanit buď nadměrným zasypáváním informacemi, nebo přísnou cenzurou všech dokumentů, které se mají k ministrovi dostat. Nadto cynicky kritizuje ministrovo spojování úřadu s politikou strany.

Jim Hacker po čase opouští svojí počáteční naivnost ve vztahu k voličům i tajemníkovi ministerstva a začíná hrát podle Humphreyho pravidel, která obrací proti němu. Ve vztahu k občanům však Humphreyho začne paradoxně napodobovat. Jazýček na vahách přitom vychyluje ministrův osobní tajemník Bernard Woolley, který ve vztahu k Hackerovi vystupuje vstřícněji a podporuje zásady demokracie. Jeho vstřícnost však ochromuje sir Humphrey, který mu neváhá zdůraznit, že jako člen státní správy je podřízen jemu a jedině on může zajistit jeho kariérní vzestup, v případě nepřízně i pád. Ministr je ve funkci pouze dočasně a z dlouhodobého hlediska nemá podstatnější vliv. Mnoho epizod se odehrává kolem návrhů, které zastává jedna strana, zatímco ta druhá ho striktně odmítá. Humornou zápletku vytváří vzájemné přesvědčování a cesty intrik. Společný nepřítel samozřejmě dokáže spojit i dříve nevraživé strany.

Vše pokračuje po Hackerově vzestupu do č. 10 a Humphreyho činnosti jako tajemníka vlády. Jimova politického poradce Franka Weisela, dřívějšího horlivého zastánce očisty resortu, který ovšem přijal politickou trafiku, nahrazuje stávající poradkyně premiéra Dorothy Wainwright, nová posila proti rozpínavé Humphreyho politice. Appleby se i nadále chodí radit k bývalému tajemníkovi vlády Arnoldu Robinsonovi, stejnému cynikovi jaký je on sám, nového stoupence ovšem nalézá ve Franku Gordonovi, stálém tajemníkovi ministerstva financí, tedy "faktickém" pánovi nad ekonomickou politikou.

• Paul Eddington – James Hacker (ministr pro administrativní záležitosti/předseda vlády) – dabing Viktor Preiss
• Sir Nigel Hawthorne – sir Humphrey Appleby (stálý tajemník ministerstva/tajemník vlády) – dabing František Němec
• Derek Fowlds – Bernard Woolley (osobní tajemník ministra/premiéra) – dabing Lukáš Vaculík
• Diana Hoddinott – Annie Hacker (manželka ministra) – dabing Taťjana Medvecká
• John Nettleton – sir Arnold Robinson (tajemník vlády) – dabing Dalimil Klapka
• Neil Fitzwilliam – Frank Weisel (politický poradce ministra) – dabing Martin Zounar
• Deborah Norton – Dorothy Wainwright (politická poradkyně premiéra) – dabing Renata Doležalová
• Peter Cellier – sir Frank Gordon (stálý tajemník ministerstva financí) – dabing Jiří Plachý

Jonathan Lynn v rozhovorech přiznává, že stálá aktuálnost seriálu spočívá v tom, že se při ohlédnutí do minulosti nic kolem nás podstatně nezmění. Problémy politické a hospodářské jsou stále stejné, mění se jen jména a čísla[2]. Děj vyprávění se neodehrává v parlamentu, jelikož se tam neodehrává ani vládnutí. Podnětná jednání o zásadních problémech se odehrávají v soukromí, seriálové scény se proto této zásadě přizpůsobují. Voličům je poté sděleno pouze to, co si politici přejí[2].

Námět autoři čerpali díky vzpomínkám a zkušenostem svých blízkých v politice, na základě publikovaných prací typu Deník Richarda Crossmana (ministr Crossman psal o svých neustálých bojích se stálou tajemnicí ministerstva), zpráv z médií, ale i vlastní fantazie. Antony Jay jako odborník na politickou byrokracii přednesl problém a zkušený filmař Jonathan Lynn scénku doplnil o zábavné dialogy[2]. Scenáristé začínali s instruktážními filmy na výchovu manažerů, Jistě, pane ministře proto chápali jako špatné příklady chování politiků[2].

V roce 2013 se autoři původního seriálu, scenáristé Jonathan Lynn a Antony Jay pokusili seriál znovu oživit.[3] Spolu s režisérem Garethem Gwenlanem natočili novou šestidílnou řadu s názvem Yes, Prime Minister, kterou odvysílala britská televize UKTV. Tentokrát ovšem v novém obsazení, neboť dva z hlavních představitelů už zesnuli. Premiéra Jima Hackera hrál David Haig, stálého tajemníka sira Humphreyho Applebyho Henry Goodman a asistenta Bernarda Wooleyho Chris Larkin.[4][5] Děj celé série se soustředil kolem jednoho kritického víkendu, během něhož se řeší vztah Británie k Evropě a dohoda o ropovodu ze zemí bývalého Sovětského svazu.[6] Nová verze se nesetkala s tak příznivými ohlasy jako původní série.[3][6]

Zajímavostí je, že všechny epizody seriálu, s výjimkou tří z prvního cyklu, skončily výrokem „Jistě, pane ministře“, resp. „Jistě, pane premiére“.[3]