Jindřich Vichra

Jindřich Vichra (1. října 1918 Dráchov12. května 1944 Praha v 16.14 v popravčí místnosti sekyrárny Pankrác[1]) byl český básník, spolupracovník komunistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici.

Jindřich Vichra
Jindřich Vichra
Narození1. října 1918
Dráchov
Československo Československo
Úmrtí12. května 1944 (ve věku 25 let)
Praha
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtísmrt gilotinou v popravčí místnosti sekyrárny Pankrác[1]
PseudonymLadislav Sen
Povoláníspisovatel a básník
Příbuzníbratr Bohumil
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Jindřich Vichra začal svoji básnickou tvorbu již jako šestnáctiletý, kdy mu byla (pod pseudonymem „Ladislav Sen“) otištěna (ve studentském časopise) jeho první báseň. Navštěvoval reálku v Táboře. Zajímal se o studium cizích jazyků (Znal perfektně angličtinu, francouzštinu, němčinu, ruštinu a italštinu). Záhy mu byly zveřejněny další básně. Ještě před vypuknutím druhé světové války se zdokonaloval v básnické tvorbě - dopisoval si dokonce s básníkem Františkem Halasem.[2]

V odboji za protektorátu

Do práce v ilegální komunistické odbojové buňce se nakrátko zapojil ihned od března 1939. V roce 1942 se dostal do III. ilegálního vedení KSČ [p 1], kde spolupracoval s Josefem Pilařem a Josefem Frajbišem, který byl vedoucím skupiny zabezpečující tisk a kolportáž Rudého práva.[2]

Zatčení

Pilař i Frajbiš pracovali v ilegalitě a v Praze se ukrývali v bytě, který si pronajali společně Jindřich Vichra s Annou Mlejnkovou [p 3], ilegální pracovnicí a bývalou úřednicí ve Staré Pace. Jindřich Vichra byl zatčen 7. února 1944 v Dráchově, v Praze pak byli zatčeni i ostatní odbojáři (Mlejnková, Pilař a Frajbiš).[2]

Odsouzení a věznění

Za skrývání osob nepřátelských říši byla odsouzena k trestu smrti Anna Mlejnková a dne 15. března 1944 odsoudil pražský Sondergericht k trestu smrti i Jindřicha Vichru. Během svého pobytu v pankrácké věznici na cele číslo 34 (na oddělení II/a pro odsouzené k smrti) vytvořil Jindřich Vichra několik básní, které se zachovaly především díky vězni - chodbaři Karlu Ramešovi.[2] Dva dny před popravou (10. května 1944) byl přidělen na celu číslo 34 básník Karel Vokáč, jehož básně Vichra znal. Pro seznámení a vzájemné poznání obou básníků jim osud věnoval jen pouhé dva dny.[2][5]

Báseň JIZERO

Ukázka z básnické tvorby Jindřicha Vichry [2] Báseň: „Jizero“

Ty chladná


ty studená až mrazíš
ty mrazivá až pálíš
jsi krev srny k smrti uřícené
co tě žene
dupot stád slyším
zvonění
ty Báro divá plná proměny
kde jsi utratila naše oči
kde hluboký les
komu jsi dala jez
ty zarputilá
neřekneš?

 (1)

Hade!
Ty se jen vymykáš
jsi nebo jen zdáš
chtěl bych tě vidět
ztuhlou v polárním mrazu
Jizero zda bys procitla
až bych ti přines kytici fialek
a zimostrázu
zda zase zpěněna
na splašeném koni
hnala bys do dálky
ať volají za tebou co ti po nich
ty vzpurná ty dravá
jen bij a drť
balvany na srdci
ty v dlaních se chvějí
snad sama sebe nerozdíráš
snad duši z těla nerveš
zoufalče
vždyť jsi samá rána

 (2)

ty holubice v pěnách rozsápaná
pověz kdo tě kamenoval
kdo tě shodil do propasti
z těch vysokých skal
šplhám se tam
ruku ti dolů podávám

Jizero

 (3)

Konec všem nadějím

Anna Mlejnková (narozena 11. ledna 1915) ukončila život pod pankráckou gilotinou 12. května 1944 v 16.13.; Jindřich Vichra byl popraven jako další téhož dne v 16.14.[2]

Památka

V rodném Dráchově je připomenut na pomníku obětem první a druhé světové války.[6]

Odkazy

Poznámky

  1. I. ilegální ÚV KSČ působil od rozpuštění KSČ v prosinci 1938 do své likvidace gestapem tj. prakticky do února 1941. II. ilegální ústředí KSČ reálně existovalo od jara 1941 až do léta 1942. III. ilegální ÚV KSČ byl založen v létě 1942 a byl gestapem silně narušen o rok později (v létě 1943), kdy gestapo vypátralo (pomocí konfidenta) sídlo tohoto ÚV v Berouně. Poslední člen III. ilegálního ÚV KSČ byl zatčen v létě 1944. Koncem prosince 1944 pak bylo utvořeno IV. ilegální vedení KSČ, které řídilo podzemní stranickou odbojovou činnost až do května 1945.[3]
  2. Tzv. přepážka patří mezi prostředky neosobního spojení např. mezi centrem řízení ilegálního odboje (odesilatelem) a jednotlivými pracovníky v ilegalitě (adresáty). Přepážkou je označována osoba, která přebírá nebo na jejíž adresu jsou zasílány dohodnutým způsobem zprávy a informace pro odbojáře (ilegály). Způsob předávání zpráv a informací musí zaručovat, že jak odesilatel, tak obsah jeho zpráv a informací zůstane před osobami plnícími funkci přepážky bezpečně utajen.
  3. Na adrese Petrská 1168/29, 11000 Praha 1 fungovalo za protektorátu papírnictví Stanislava Mlejnka. Jeho prostory sloužily jako agenturní (zpravodajská) přepážka [p 2], přes kterou si předávali informace především odbojáři z řad ilegální KSČ. Druhou funkcí papírnictví bylo dodávání barev a papíru pro tisk ilegálních časopisů. V létě roku 1940 byla síť, navázaná na toto místo, zlikvidována gestapem. Kromě Stanislava Mlejnka zatklo gestapo i jeho nejbližší spolupracovníky: Karla Šilhavého, Antonína Vaňka, Josefa Kutnohorského a další.[4]

Reference

  1. RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. Rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti. Obsahuje rejstřík; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě.
  2. JIROUSOVÁ; BŘEZINOVÁ. „padlí vítězové“ - Jindřich Vichra a František Vašta [online]. Gymnázium Soběslav [cit. 2016-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-17.
  3. KREČHLER, Vladimír. Příruční slovník k dějinám KSČ, Svazek I (A - O). Praha: Nakladatelství politické literatury, 1964. 1050 (oba svazky) s. Kapitola heslo: Ilegální ÚV KSČ za okupace, s. 254, 255.
  4. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Mlejnek Stanislav), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 224.
  5. RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II), strany: 773 až 782
  6. Petr Válek. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-24]. Dostupné online.
  7. SMĚRNICE PRO ČINNOST PRACOVNÍKŮ KONTRAROZVĚDKY [online]. Odboj na Jičínsku – Zdroje: odboj.jicinsko.cz [cit. 2016-01-29]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.