Karel Vokáč

Karel Vokáč (28. října 1903 Zbiroh[5] – 12. července 1944 Praha)[2] byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici.

Karel Vokáč
Narození28. října 1903
Zbiroh, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. července 1944 (ve věku 40 let)
Praha, Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníautor, spisovatel a básník
Manžel(ka)Marie Eisenreichová[1]
DětiVěra Šmolíková (dcera)[2][1][3]
PříbuzníRudolf Vokáč (bratr)[2]
Znám jakoKarlo Vokáč[4][2]
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo.[3]

Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel (i se svou ženou) na vydávání měsíčníku Mladé Rokycansko.[3][6] Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské Nové doby a řady literárních časopisů.[6]

Psal také pohádky, které předčítal svým žákům ve strašické škole, kteří mu byli prvními posluchači. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války (1944) pod názvem Uhlířské pohádky[7] v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl.[6] (Druhé vydání v roce 1945)[8]

Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřil český básník, spisovatel a malíř Ladislav Stehlík; Josef Hodek; spisovatel Jan Týml (spolupracovník českého grafika, typografa, malíře a ilustrátora titulních stránek ilegálního časopisu V boj, Vojtěcha Preissiga). Z pražského okruhu pak básník, spisovatel, novinář a překladatel Jaroslav Seifert a další.[3]

V odboji

Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka.[3] František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa (v dubnu 1943) museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebovali úkryt. Tou dobou putovali po Rokycanském okrese od jednoho úkrytu ke druhému.[9]

Na jaře roku 1944 oznámil Jaroslav Seifert přátelům, že byl gestapem zatčen (1. března 1944) jeho přítel – básník Karel Vokáč – učitel ze Strašic u Rokycan. Vokáčovu zatčení předcházelo (17. února 1944) zadržení ředitele školy ve Zbiroze, Antonína Rotta,[p 1] který byl Vokáčův blízký odbojový spolupracovník. Oba dva byli 10. května 1944 odsouzeni za přechovávání osob nepřátelských říši k trestu smrti.[2][10]

Věznění

Karel Vokáč byl uvězněn v pankrácké věznici v cele číslo 34 v oddělení IIa. Na celu byl umístěn 10. května 1944 a stačil se tu setkat se svým známým – básníkem Jindřichem Vichrou, který zde byl už nějaký čas vězněn. Společný pobyt obou básníků na cele odsouzených k smrti netrval dlouho. Vichra byl o dva dny později – dne 12. května 1944 popraven.[2]

Dne 24. května 1944 odeslal ilegálně Karel Vokáč (prostřednictvím vězně – chodbaře Karla Rameše) dopis adresovaný Jaroslavu Seifertovi s následujícím textem:[2]

Drahý Jaroslave Seiferte,
jsem odsouzen k smrti. Má vina není tak veliká. Můžeš mi trochu pomoci? Upozorni některého ze známých německých redaktorů a přimluvte se u stát. návlad. Upozorni na mou lyriku "Utkáno z dýmu".[p 2] Ten stát. návladní se jmenuje Ludwig.
 Zdraví Tě Tvůj Vokáč

—Karel Vokáč, ilegální dopis Jaroslavu Seifertovi, [2]

V době svého věznění napsal Karel Vokáč několik básní. Některé byly věnovány spoluvězňům, jiné se zachovaly v opisech díky Karlu Ramešovi. Zde je první z nich (napsaná 30. dubna 1944 a věnovaná spoluvězni Ludvíku Maršovi):[2]

„ Domov mě volá v skřivánčí písni,

vánků se zeptá, ach co vím?
I já tě volám, domove sladký,
proťatá ústa mřížovím.

 “
— (1)
„ Ty znáš mou touhu domove krásný,

znám já tvou bolest, ty mou též.
Ze stesku nová touha se rodí
i ty ji k nebi vyneseš.

 “
— (2)
„ Volám tě volám domove sladký

proťatá ústa mřížovím.
Slyším tě slyším domove krásný
protože navždy o tobě sním.

 “
— (3)

Dne 12. července 1944 byl Karel Vokáč spolu s Antonínem Rottem popraven v 16:14 v popravčí místnosti sekyrárny Pankrác.[2]

  • Vazební fotografie z Pankrácké věznice (1944)
  • Karel Vokáč
  • Antonín Rott
  • Jindřich Vichra

Pocta

Od roku 1990 nese základní škola ve Strašicích čestný název ZŠ Karla Vokáče Strašice.[6]

Odkazy

Poznámky
  1. Antonín Rott (9. června 1904 v Hromnicích – 12. července 1944 v 16.15 v popravčí místnosti sekyrárny Pankrác) ředitel školy ve Zbiroze.[2]
  2. Za lyrický cyklus básní "Utkáno z dýmu" získal Karel Vokáč 25. února 1942 první místo v literární soutěži "Z práce a o práci českého dělníka".[2] Tato sbírka básní vyšla za protektorátu celkem dvakrát, poprvé v roce 1942[11] a podruhé v roce 1944.[12]

Reference
  1. KOŽÍŠKOVÁ, Alena. Věra Šmolíková, dcera Karla Vokáče [online]. Základní škola Karla Vokáče, 33845 Strašice 531, okres Rokycany (http://www.zsstrasice.rokycansko.cz/ ): 2015-09-21 [cit. 2016-04-07]. Dostupné online.
  2. RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. S. 773 až 782. Obsahuje rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě.
  3. Životopis - Karel Vokáč [online]. Rokycanské listy (www.rlisty.eu), Učitelské noviny, ČSBS [cit. 2016-04-09]. Dostupné online.
  4. Karel Vokáč [online]. Databáze autorit [cit. 2016-04-09]. Dostupné online.
  5. Matriční záznam o narození a křtu farnost Zbiroh
  6. Životopis Karla Vokáče [online]. Základní škola Karla Vokáče, 33845 Strašice 531, okres Rokycany (http://www.zsstrasice.rokycansko.cz/ ): [cit. 2016-04-07]. Dostupné online.
  7. Vokáč, Karel. Uhlířské pohádky. 1. vyd. Železný Brod: Jaroslav Jiránek, 1944. 80, [I] s.
  8. Vokáč, Karel. Uhlířské pohádky. 2. vyd. Železný Brod: Jaroslav Jiránek, 1945. 76, [III] s.
  9. SVOBODOVÁ, Anna. Protifašistický odboj na Zbirožsku 1939-1945 [online]. Občanské sdružení Dobročinný spolek terešovský Vlašťovka [cit. 2016-04-07]. Dostupné online.
  10. Učitelé v odboji za 2. světové války v r. 1939 - 1945 [online]. Rokycany: www.rokycany.cz [cit. 2016-04-07]. Soubor ve formátu PDF. Dostupné online.
  11. Vokáč, Karel. Utkáno z dýmu: [cyklus básní, odměněný v literární soutěži "Z práce a o práci českého dělníka" ... V Praze: Ústřední dělnické nakladatelství, 1942. 42, [I s.]
  12. Vokáč, Karel. Utkáno z dýmu. 2. vyd., uprav. a rozšíř. o cyklus "Z domoviny". V Praze: Nakladatelství Národní práce, 1944. 86, [I] s.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.