Jindřich Max

Jindřich (Heinrich) Max (1. února 1847 Praha[1] – 4. prosince 1900 Mnichov[2][p 1]) byl českoněmecký malíř, člen pražské umělecké rodiny Maxů.

Jindřich Max
Narození1. února 1847
Praha
Úmrtí4. prosince 1900 (ve věku 53 let)
Mnichov
Povolánímalíř
RodičeJosef Max a Anna Max
Manžel(ka)Luise Max-Ehrler
PříbuzníGabriel Max (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Sourozenci Maxovi (zprava Jindřich (Heinrich) Max, matka Anna, Gabriel Max, sestra Lina, strýc Emanuel s manželkou, bratr Albert)
Jindřich Max: Vzpomínka na mladost (černobílá reprodukce Zlatá Praha 1888)

Život

Narodil se v rodině českoněmeckého sochaře (Bildhauer) Josefa Maxe (1804-1855) a jeho manželky Anny, rozené Schumannové (*1812).[1] Měl dva bratry a tři sestry, jeho bratr Gabriel byl též malíř.[3] Otcův bratr (Jindřichův strých) Emanuel Max byl sochař (autor pražského pomníku Radeckého).

Od roku 1869 studoval na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Živil se jako malíř na volné noze a fotograf.[4]

Dne 27. prosince 1877 se v Praze oženil s Luisou Ehrlerovou, též malířkou (známa nepřechýleně jako Luise Max–Ehler, 1850–1920).[5] Po smrti manželčina učitele malby Hanse Makarta (1840–1884) přesídlili manželé nastálo do Mnichova, kde žili až do smrti Jindřicha Maxe.[6]

Dílo

Registr sbírek výtvarného umění ProMus neuvádí díla Jindřicha Maxe ve vlastnictví českých galerií.[7] Jeho obrazy se objevují na mezinárodních aukcích.[8][9]

Nerudova hodnocení díla Jindřicha Maxe

V roce 1876 si Jan Neruda na výstavě na Žofíně povšimnul obrazu První ztráta a zhodnotil ho slovy:

„ ...Obrazem Jindřichovým vane týž elegický ton, jaký obrazy bratra jeho, avšak také u něho lze dobře pozorovat svědomitosti, jakou v kresbě i barvě věnuje podrobnosti každé... “
— Jan Neruda: Ze salonů žofínských IV.[10]

O dva roky dříve přisoudil Neruda „...tendenci silně sentimentální...“ obrazu Poslední šperk, na kterém matka prodává své vlasy vlásenkáři.[11] Potřetí komentoval obraz Jindřicha Maxe v roce 1879, když obraz nazvaný Leť jen označil jen jako dílo „zručně provedené“, pod vlivem maleb bratra Gabriela.[12]

Odkazy

Poznámky
  1. Některé zdroje uvádějí jako datum úmrtí 14. 12. 1900. Vzhledem k tomu, že tisk informoval již 10. prosince 1900, jedná se o omyl.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luise Max-Ehrler na německé Wikipedii.

  1. Matrika narozených, sv. Jiljí 1840-1847, snímek 281 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
  2. Rozmanitosti. S. 3. Plzeňské listy [online]. 1900-12-10 [cit. 2021-02-06]. S. 3. Dostupné online.
  3. Soupis pražských obyvatel: Max Joseph [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
  4. Die Familie des Malers und Anthropologen Gabriel von Max/ Heinrich Max [online]. Digiporta [cit. 2021-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-05. (německy)
  5. Matrika oddaných, sv. Štěpán 1877-1883, snímek 24 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
  6. HOHLFELD, Dora. Eine Heimgegangene (nekrolog Luisy Maxové). S. 354. Salzburger Volksblatt [online]. 1920-07-30 [cit. 2021-02-06]. S. 354. Dostupné online. (německy)
  7. Registr ProMus: Vyhledávání Max Jindřich nebo Max Heinrich [online]. CIT(E)M [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
  8. Obraz "Eine Nonne bei der Lecture der Zeitschrift Bazar" (proběhlá aukce) [online]. Invaluable.com, 2017 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (německy)
  9. Heinrich Max: Vánoční čtení [online]. Christie's [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky)
  10. NERUDA, Jan. Ze salonů žofínských IV.. S. 1. Národní listy [online]. 1876-05-20 [cit. 2021-02-06]. S. 1. Dostupné online.
  11. Ze salonů žofínských III.. S. 1–2. Národní listy [online]. 1874-05-02. S. 1–2. Dostupné online.
  12. Ze žofínských salonů IV.. S. 1. Národní listy [online]. 1879-05-29. S. 1. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.