Jie Ťien-jing

Jie Ťien-jing (tradiční čínština: 葉劍英; zjednodušená čínština: 叶剑英; pīnyīn: Yè Jiànyīng; 28. dubna 1897, Mej-sien, provincie Kuan-tung22. října 1986, Peking) byl čínský komunistický revoluční vůdce a politik, jeden ze zakládajících deseti maršálů Čínské lidové osvobozenecké armády.[1] Ačkoliv byl v období Kulturní revoluce kritizován, brzy se vrátil do politiky a stal se nástupcem Lin Piaa ve funkci ministra obrany.[2] Napomohl svrhnutí takzvaného Gangu čtyř a následného ukončení Kulturní revoluce.

Jie Ťien-jing je čínské jméno, v němž Jie je příjmení.
Jie Ťien-jing
Narození28. dubna 1897
Jiaying Zhou
Úmrtí22. října 1986 (ve věku 89 let)
Peking
Alma materVojenská akademie Whampoa
Sunjatsenova univerzita pracujících Číny
Povolánípolitik a voják
Oceněnístratég Čínské lidové osvobozenecké armády
Politická stranaKomunistická strana Číny
ChoťZeng Xianzhi (1927–1937)
DětiYe Xuanping
Ye Xuanning
Ye Xuanlian
PříbuzníYe Daoying (sourozenec)
Funkcetajemník kuangtungského provinčního výboru Komunistické strany Číny (1949–1955)
starosta Kantonu (1949–1952)
předseda stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1978–1983)
poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců
ministr národní obrany Čínské lidové republiky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jie Ťien-jing se narodil do bohaté obchodní rodiny v okrese Mej-sien v provincii Kuang-tung. V roce 1919 po absolvování Jü-nanské vojenské akademie vstoupil do Kuomitangu. Stal se instruktorem Vojenské akademie Chuang-pchu a v roce 1927 vstoupil do Komunistické strany. Po neúspěšném povstání v Nan-čchangu (1927) uprchl spolu se dvěma dalšími povstaleckými vůdci, Čou En-lajem a Jie Tchingem do Hongkongu, následně studoval v Moskvě.[3] Po návratu do Číny v roce 1932 sloužil jako náčelník štábu čtvrté frontové armády Čanga Kuo-tchaa. Během Dlouhého pochodu se střetli se skupinou Maa Ce-tunga, kde Jie Ťien-jing vyjádřil souhlas s Maem ohledně dalšího přesunu Rudé armády. Čang trval na přesunu na jih, což se později ukázalo jako katastrofa. Přežil Dlouhý pochod a stal se ředitelem kanceláří, které se spojily s Kuomitangem po roce 1936, nejprve v Si-anu, následně v Nankingu a nakonec v Čchung-čchingu. V této funkci spolupracoval se Čou En-lajem.[4]

Po založení Čínské lidové republiky byl Jie pověřen vedením Kuan-tungu. Všiml si, že ekonomické podmínky v provincii byly velmi odlišné od zbytku Číny, rozhodl se chránit rolníky. Jeho politika však odporovala obecným směrnicím pozemkové reformy pověřené stranou, která zdůrazňovala třídní boj, byl proto nahrazen Lin Piaem a jeho politická kariéra skončila, zachoval si ovšem své vojenské pozice, v roce 1955 se stal maršálem. Poté, co byl Lin Piao v roce 1971 svržen, Jieův vliv vzrostl a v roce 1975 byl jmenován ministrem obrany.[5]

Od roku 1973 byl také místopředsedou Ústředního výboru Komunistické strany Číny. Vedl spiknutí, které svrhlo Gang čtyř. V roce 1977 na Jedenáctém národním kongresu Komunistické strany Číny mu byla potvrzena funkce místopředsedy Strany, ovšem jeho fyzické zdraví už mu nedovolilo funkci plně vykonávat a následně rezignoval. V roce 1978 byl jmenován předsedou Stálého výboru Národního lidového kongresu a obsadil místo, které nebylo obsazeno od smrti Ču Te v roce 1976. V roce 1983 z této funkce odešel a v roce 1985 se z politbyra zcela stáhl. O rok později zemřel ve věku 89 let.[6]

Odkazy

Reference

  1. Pseudonice Britannica.. Dutch Pamphlets Online [online]. [cit. 2020-05-27]. Dostupné online.
  2. BAKEŠOVÁ, Ivana; KUČERA, Ondřej; LAVIČKA, Martin. Dějiny Čínské lidové republiky : (1949-2018). Vydání první. vyd. Praha: NLN 444 s. ISBN 978-80-7422-596-3. S. 142.
  3. Pseudonice Britannica.. Dutch Pamphlets Online [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
  4. The Long March (1934-1936). North China Daily News Online [online]. [cit. 2020-05-28]. Dostupné online.
  5. JOHNSON, PAUL, 1928-. Dějiny 20. století. V nakl. Leda 2., opr. vyd. vyd. Voznice: Leda 846 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7335-335-3, ISBN 80-7335-335-0. OCLC 897870520
  6. HSU, IMMANUEL C. Y. China without Mao : the Search for a New Order.. New York: Oxford University Press 1 online resource (343 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-802265-7, ISBN 0-19-802265-4. OCLC 437173084

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.