Jiří Weinberger

Vystudoval matematickou statistiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze a herectví na LŠU, kde ho ovlivnil zejména Ivan Vyskočil.

Jiří Weinberger se věnuje v profesním životě teorii i praxi projektového managementu kde je jedním ze zastánců použití počítačových simulací pro optimalizaci a řízení projektů, jakožto přístupu odstraňujího řadu problémů tradičních metod projektového managementu, především síťové analýzy.

Podle doc. Jaroslava Tomana Archivováno 24. 2. 2013 na Wayback Machine zaujímá Jiří Weinberger výjimečné místo mezi autory, kteří: "... nonsensovou poetiku svých sbírek, vesměs adresovaných věkově univerzálnímu čtenáři, obohacují o reflexi, epickou konstrukci a zejména o postmoderní synkrezi různých literárních žánrů a druhů umění: slovesného, dramatického, výtvarného a hudebního, umocňující recipientův smyslový a emocionálně-estetický zážitek."[1] "Tvorba J. Weinbergera reprezentuje postmoderní básnictví, vymykající se (...) apriornímu typologickému zařazení. Její osobitost tkví v prolnutí absurdně humorného a smysluplného zření reality, v němž ve vzácné symbióze koexistují nezávazný humor a závažné sdělení. Je projevem autorova poučeného hledačství a tvořivého experimentu, vyhlašujícího (...) boj konvenci a stereotypu ve všech jejich podobách. Svou recepční otevřeností, nedourčeností a pluralitou je schopna komunikovat se čtenáři všech věkových kategorií a aktivizovat jejich imaginaci a myšlení. Její výrazný melodický aspekt ji předurčil k autorskému čtení, ke zhudebnění a scénickým montážím pro kabaretní vystoupení (...), na nichž básník úspěšně participuje také jako textař písniček, zpěvák a herec"[1]
Jeho tvorba obsahuje následující díla a aktivity:

• Sbírka Povídá pondělí úterku – 1995 - "Touto knihou J. Weinberger navázal na odkaz anglického klasika Edwarda Leara. Její poetikou je však nejvíce spřízněn s verši moderního amerického básníka Ogdena Nashe. V českém básnickém kontextu má pak nejblíže k poetice E. Frynty."[1] "Převažující absence interpunkčních znamének, zvýrazňující autonomnost veršové struktury, prozrazuje tendování Weinbergerovy poezie od vysloveně dětského čtenáře k příjemci pubescentnímu a dospělému."[1] Příkladem jeho postupů v této sbírce mohou být např. následující básně:
  • Povídá pondělí úterku - v této básni autor "(...) vytvořil svéráznou variantu nonsensového typu dětské poezie. Jeví se tu jako autor bravurně zvládnuvší veršovou techniku, vybavený nevyčerpatelnou invencí, vytvářející tematicky objevný, dadaisticky hravý, imaginativní a melodický typ verše, založený na asociativní, absurdní, intelektově náročné, vtipné a eskamotérské hře se slovy." [1]
  • Jakpak asi vypadá - v básni "(...) využívá postupů a prvků konkrétní a experimentální poezie." [1]
• Sbírka Ach ty plachty, kde je mám – 1996 [2] "Tvůrčím principem autorovy druhé knihy (...) je rovněž nonsens a absolutní jazyková hra, projevující se dokonalým využitím rýmových potencí, obrazovou originalitou, motivickou inovací, překvapivými pointami a zvýrazněnou intertextualitou, respektující mentalitu dětského adresáta." [1]
• Sbírka Kroky po krách – 2000 - Obsahuje některé básně z předchozích sbírek a kromě básní na bázi nonsensu a komických hříček v této sbírce zaznamenáváme "(...) výskyt básní hlubokomyslných, až filozoficky rozjímavých, vyjadřujících také pocit osamění, existenciální obavu z civilizačních trendů, břitkou kritiku harpagonského zbožštění peněz a konzumního životního stylu, bytostnou touhu po harmonických mezilidských vztazích i groteskní černý humor." [1]
• Kniha Jakápak smůla / What bad luck – 2004
• Sbírka Na konci chřipky je krásně – 2005 - "Obsahuje na šedesát abecedně seřazených básní (výjimku tvoří závěrečné pětiverší, jež dalo název celé knize), graficky ozvláštněných různou velikostí písma. Kromě textů stavějících na nonsensovém humoru, jazykové komice a hravosti jsou zde ve větší míře zastoupeny i verše kontemplativní, aktualizující, ironické i satiricky vyhrocené, s etickou, filozofickou a společenskou důsažností, adresované spíše dospělému vnímateli." [1] Proces vzájemné komunikace mezi autorem a čtenáři této sbírky analyzuje[3] také Naděžda Sieglová.
• texty písní k divadelní hře Myška z bříška – Divadlo v Dlouhé, 2006[4][5]
• Sbírka Kdyby Ogden uměl česky / What if Ogden Could Speak Czech (autor: Ogden Nash, překlad: J.Weinberger) – 2006
• Sbírka Antianalfabeticum – 2010
• Kniha Nerovnováha a jiné povídky – 2011
• Kabaret Ogden N. - je možno vidět i na vlastní oči na některých menších scénách či v kavárnách (např. v kavárně Cafeidoskop). - 2011
• Kabaret Obydlený meteorit (spolu s Milošem Kysilkou a Hanou Tonzarovou) - 2013
• Kabaret Kdybych byl žralok (spolu s Milošem Kysilkou, Hanou Tonzarovou a Tomášem Vlkem) -2014
• Radostný úlek a jiné povídky - 2015