Jiří Vacek

Jiří Vacek se narodil v roce 1931 ve Slaném a o duchovní život se začal zajímat již v roce 1945. Jeho první knihou s duchovní tematikou byl Ohnivý keř čili odhalená cesta mystická od Karla Weinfurtera, podle kterého začal provádět mystická cvičení, především tzv. písmenková cvičení a soustředění na duchovní srdce.

Od počátku byl přitahován osobou Ramany Mahárišiho, duchovního učitele a mudrce z 19. až 20. století, jehož átmavičáru (stezku poznání sebe) od konce padesátých let i praktikoval. Jeho dalšími duchovními mistry, se kterými byl osobně v kontaktu, pak byli Jarka Kočí z Ostravy a Míla Tomášová.

Za komunistického režimu byl Jiří Vacek pro své duchovní zájmy vyslýchán Státní bezpečností a dokonce i odsouzen za narušování socialistického soužití a následně i několikrát vyhozen ze zaměstnání. Bez ohledu na to však již v té době šířil své práce a překlady a to ve formě samizdatů.

Po roce 1989 začal veřejně působit a vydávat překlady duchovních knih, především díla s naukou Ramany Mahárišiho, knihy pojednávající o nedvojném poznání – advaitě, ale i překlady děl z křesťanství či zenbuddhismu. Jeho vlastních praktických děl, která dosud vydal, je více než 100 a překladů více než 30.

Ve volném čase se věnoval veřejným meditacím.

Duchovní nauka prezentovaná Jiřím Vackem vychází především z učení Ramany Mahárišiho.[18][19][20] Stejně jako on učí Jiří Vacek, že základem duchovního života je nalezení naší pravé existence v sebe si vědomém vědomí neboli realizace (což je uvědomění) si našeho pravého Já. Nejjednodušším způsobem jak si naše pravé Já uvědomit je „stopa“ pozorovatele, jelikož k tomu, abychom mohli cokoliv pozorovat, musíme zde být my – vědomí, které vše pozoruje neboli si uvědomuje. Ve vědomí pozorovatele se neustále rozlišujeme od všech pozorovaných předmětů, kterými jsou naše tělo, výtvory naší mysli včetně našich citů a okolní svět. Současně si přímo a beze slov či myšlení uvědomujeme, že jsme nehmotným vědomím, které si tyto pozorované předměty uvědomuje. Tento nejpodstatnější prvek duchovní praxe můžeme a máme provádět neustále, a to i při všech běžných denních činnostech. Vědomím sebe si vědomého pozorovatele vnášíme do našeho každodenního života život božský, nerozdělujeme jej na světský a duchovní, a navíc naše činnosti v takovémto opření se o Boha provádíme lépe a kvalitněji. Tato praxe nám umožňuje realizovat i druhý nosný prvek duchovní praxe jímž je rozpouštění vásán, sklonů naší mysli zaměřených na naše tělo a do našeho od Boha odpadlého světa.[21][22][23] Tuto praxi zaměřenou převážně na statický aspekt Skutečnosti doplnil Jiří Vacek o nedílný prvek, kterým je vnitřní pránajáma. Tato meditace zaměřená na božskou tvůrčí sílu doplňuje jeho nauku o praxi duchovního života tak, aby byly rozvíjeny současně oba aspekty Skutečnosti – statický i dynamický.[24][25]

Vlastní práce Jiřího Vacka doposud tvoří přes 100 titulů s nejrůznějšími tématy z oblasti jógy a mystiky a k tomu se druží ještě přes 30 překladů z různých duchovních směrů. O jeho práci se často opírají i autoři jiných děl, např. Vojtěch Steiner v Dějinách jógy[26] či editoři ruského vydání Hovorů s Ramanou Mahárišim[27] a další.

Základní dílo J. Vacka tvoří knihy Základy jógy a mystiky, Královská jóga a Učebnice átmavičáry, kde jsou objasněny základní principy duchovního života.

Řada nejvyšší jóga a mystika objasňuje teorii a praxi nejrůznějších druhů jóg, jako je džňána jóga, bhakti jóga, karma jóga a další a tím nabízí celkový, syntetický pohled, a odkrývá zákonitosti, kterými se naše duchovní úsilí řídí.

V titulech jako je například Život božský nebo Chození s Bohem nalezne čtenář popis stavu sjednocení s Bohem a jeho podmínky, jejichž dodržování jej udrží. Obsahují i řadu praktických návodů a postupů, které tento stav prohlubují.

Kniha Život a učení Ramany Mahárišiho líčí život a nauku velkého duchovního učitele 19. až 20. století, Ramany Mahárišiho. V díle Kdo jsem já pak nalezneme Maharišiho učení přímé stezky. Třídílné Rozhovory s Ramanou Mahárišim zachycují rozhovory, které vedli s mudrcem význační spisovatelé a filosofové jako např. Paul Brunton, Jógananda, Evans Wentz, prof. S. Radhakrishnan, pozdější indický prezident i prostí tazatelé. V odpovědích Ramany Mahárišiho je zachycena moudrost a síla, které obrací pozornost tazatele zpět na samotný zdroj naší existence, na naše pravé Já. Bohatým zdrojem této literatury je Ramanašrám.

Překlady sanskrtských spisů seznamují čtenáře se základními díly nedvojné filozofie – advaity. Například Jóga Vašišta je v celé Indii považována za vrcholné dílo o józe vůbec. Je připisována védskému mudrci Válmíkimu a podává návod k dosažení nirvány formou rozmluvy mudrce a Rámy, božského avatára.

Díla z oblasti křesťanské mystiky jsou svým obsahem zaměřena na vnitřní význam křesťanství, jakožto základní principy všech pravých, vnitřních náboženství. Je zde podán podrobný výklad bible z hlediska vnitřního, duchovního života. Mimo jiné sem patří překlady významných děl křesťanských světců. Například Poutník vypráví o své cestě k Bohu je vyprávěním ruského pravoslavného poutníka z 19. století o tom, jak hledal nepřetržitou modlitbu Srdce, ke které nás nabízí Nový zákon. Nalezl ji v opakování Ježíšovy modlitby.

Ve svých pamětech pod názvem Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe Jiří Vacek podrobně a rozsáhle líčí svůj životopis zahrnující oblasti jak „běžného“ tak i duchovního života.

Svými překlady Jiří Vacek objevil a zpřístupnil českému čtenáři takové duchovní mistry, jako je např. Svámí Ramdas, Nisargadatta Maharádž, Svámí Muktánanda, zenový mistr Hui-Hai, Sai Baba ze Širdí a další.

Audio CD a Video DVD obsahují autentické záznamy z promluv o duchovní praxi a ze společných meditací a seminářů.

Ve svých dílech se Jiří Vacek vyjadřuje i k současným společenským tématům, např. v knihách Odhalená tvář Němců, Vraždění po německu a souvisejících článcích.[28]

Některé z autorových prací byly přeloženy do cizích jazyků jako například Džňána Gíta do německého, holandského a anglického. Některé anglické texty a články o meditaci a spirituální praxi byly zkompilovány v knize Handful of Gems.

• Vedení meditací v rámci ezoterických festivalů např. Spamoza (Žilina, 1993–1995), Miluj svůj život (Rokycany, 2001), Dych Zeme (Šamorín, 2006), Deň Zeme (Bratislava, 2007), Esoterika (Praha, 2007) a dalších
• Pořad Českého rozhlasu O vánocích a velikonocích (prosinec 1997)
• Pořady České televize Po stopách hledačů pravdy (1993) a Cesty víry (1999)
• Přednáška na Trnavské Univerzitě s názvem Človek, kultúra, mystika (duben 2008)

Praxi duchovního života učí Jiří Vacek na veřejných meditacích, které probíhají v Praze, Brně, Olomouci a Hradci Králové (dříve i po celém Slovensku) a na týdenních meditačních seminářích pořádaných v České i Slovenské republice.

• English Literature and Articles
• Literatura a články
• Články