Jiří Kačer

Jiří Kačer v letech 1967–1969 navštěvoval školu Uměleckých řemesel v Praze, obor štukatér. Ve druhé polovině 60. let tak měl příležitost poznat českou výtvarnou modernu a seznámit se s tvůrci Nové figurace. Poté studoval na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích (1970–1974) u prof. R. Šrajbra. V Hořicích se setkával se sochami z předchozích sochařských sympozií instalovanými na vrchu Gothard a získal tu znalost práce s kamenem i základy postupů potřebných k restaurování soch, které využil i během studia na pražské Akademii.

Roku 1975 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do sochařského ateliéru Jiřího Bradáčka. Poměry na AVU v polovině 70. let těžce poznamenala normalizace a po dvou letech studia sochařství (K. Kolumek, J. Bradáček) Jiří Kačer raději přestoupil na obor restaurování kamenných plastik k prof. Antonínu Nyklovi. Zatuchlé poměry ve škole poskytovaly málo podnětů pro svobodnou tvorbu a pro studenty byl důležitý vzájemný kontakt mimo školu a celá neoficiální výtvarná scéna, návštěvy ateliérů a privátních výstav. Studia ukončil roku 1981 a v letech 1990–1994 působil na Akademii výtvarných umění jako odborný asistent.

Od roku 1981 do roku 1987 organizoval letní sochařská setkání v opukovém lomu v Přední Kopanině, po roce 1992 je pravidelným účastníkem sochařských sympozií doma i v zahraničí. Jiří Kačer žije a pracuje v Praze a v Hostivici.

Jiří Kačer, Záda, patinovaná sádra,1982

Jiří Kačer, Záda, opuka, 1983

Jiří Kačer, Dva fragmenty (otisky), pískovec, Hořice (1993)

Jiří Kačer, Triptych, žula, turecký mramor, 1993

Jiří Kačer, Diptych, adnetský vápenec, 1994

Jiří Kačer, Fragment, slivenecký mramor, 2001

Jiří Kačer, Stéla, vápenec (2001)

Jiří Kačer, Fragment, vápenec (2001)

Jiří Kačer, Bloky, žula (2005)

Jiří Kačer, Fragment, vápenec (2005)

Jiří Kačer, Fragment, žula (2005)I

Jiří Kačer, Fragment, žula (2005)II

Jiří Kačer, Fragment, žula (2006)

Jiří Kačer, Fragment, pískovec, 2006

Jiří Kačer, Fragment, pískovec (2009)

Jiří Kačer, Stéla, žula, 2008

Jiří Kačer, Stéla, vápenec (2012)

Jiří Kačer, Fragment (Portál), žula, 2012

Jiří Kačer, Fragment, pískovec (2015)

Jiří Kačer, Fragment, pískovec (2016)

Jiří Kačer, Fragment, žula (2016)

Jako student kamenické školy v Hořicích spolupracoval Jiří Kačer na sochách Jana Hendrycha. V hořické škole se také udržovala silná wagnerovské tradice v zacházení s přírodním tvarem kamene. Na AVU se zprvu zabýval figurací a hledal inspiraci v dílech představitelů moderního evropského sochařství (Manzú, Marini, Greco) ale též na neoficiálních výstavách dřívějších absolventů Akademie a VŠUP. Jeho první práce ovlivnil Manzú a na přechodnou dobu rovněž představitel pop-artu George Segal (Marcela, 1980–81). Od sádrových odlitků (Záda, 1982, Otisk, 1982) se po ukončení studia vrací k práci v kameni a organizuje sochařská setkání v Přední Kopanině. Jeho reliéfní „otisky“ v kameni (Záda, 1983, opuka) jsou zprvu ještě figurální (Pieta, 1985, pískovec), ale brzy se stávají abstraktními stopami přítomnosti člověka (Otisk, opuka, 1985, pískovec, 1997).[1] Kačerovy sochy respektují přírodní tvar a někdy ho jen zvýrazňují geometrickými liniemi (Fragment, syenit, 1998). Většinou nepřekračují rozměry lidské postavy, ale kameny vztyčené jako stély mají monumentalitu kamenného bloku (Fragment, žula, v. 460 cm, 2004, Hetzmannsdorf, Obelisk, pískovec, v. 500 cm, 2008, Kuks). Od roku 1985 nazývá většinu svých děl Fragmenty.

Fragmenty jsou v Kačerově díle nositelem více významů. Jednak označují kus kamene jako menší část horniny, který si člověk vzal aby ho opracoval. Obvykle je ponechána v přírodním tvaru ta část, kde byl kámen odlomen (Fragment, slivenecký vápenec, 2003). Samotný opracovaný kámen, je téměř vždy něčím, co nemá začátek ani konec, je střední částí dokonalého abstraktního tvaru, který lze extrapolovat oběma směry (Fragment, žula, 2001, slivenecký mramor, 2006).

Fragment je zpracován tak, aby jeho přírodní tvar splýval v měkkých křivkách zdůrazněných podélnými liniemi (Fragment, vápenec, 2011). Někdy sochař vytváří iluzi dmutí nebo rozpínání hmoty a pomocí příčných pasů (Fragment, slivenecký vápenec, 2001), někdy rozmístěných v pravidelných intervalech (Fragment, serpentin, 1999, pískovec, 2001, 2006) její tvar svírá a omezuje. Reliéfní rastr povrchu připomíná přírodní organické struktury (Fragment, pískovec, 1995, serpentin, 2001) nebo jako pravidelný geometrický řád navozuje přísnost architektury (Fragment (lavice), slivenecký vápenec, 2006).

Charakteristickým prvkem sochařovy tvorby je pečlivé zpracování povrchu, které respektuje přírodní barvu a strukturu kamene a zesiluje jejich působení.[2] Kačer se nesnaží „osvobozovat sochu ukrytou uvnitř kamene“ (pokud za takový postup nelze považovat jeho Jádra, 2007), ale při sochařském zpracování vychází vstříc druhu materiálu i jeho tvaru, lámavosti nebo kresbě (Triptych, žula, mramor, 1993). Díky pravidelné účasti na sochařských sympoziích má možnost pracovat s různými druhy kamene a svá díla vytváří s respektem k materiálu tak, aby nenápadně vyzdvihl jeho specifické kvality. Proto někdy ponechává stopy nástroje aby vynikla hrubá struktura (Fragment, žula, 2006), jindy povrch leští pro zvýraznění kresby v kameni (Bloky, žula, 2006).[3]

Zaujetí strukturami povrchu je u Kačera zřejmé i z velkoplošných frotáží, které vystavil roku 2012 v Nové síni v Praze nebo na jeho smaltech (2009).