Jiří Žabka z Limberka

Hrad a zámek v Dolních Kounicích

V letech 1537–1552 Jiří Žabka z Limberka vlastnil zámek Dolní Kounice, původně hrad, postavený na obranu ženského premonstrátského kláštera Rosa coeli. Po zrušení kláštera hrad následně připadl moravskému markraběti, králi Ferdinandovi I., který který jej roku 1537 prodal místokancléři Jiřímu Žabkovi. Ten nechal hrad velkolepě renesančně přestavět pro účely trvalého a reprezentativního bydlení.[3] V roce 1537 za 12 040 zlatých koupil kounické panství a opravil místní kostel Panny Marie, kde nechal vybudovat rodinnou hrobku, v níž byl po smrti v roce 1552 pochován, jako jediný zástupce svého rodu,[4] klášter však i nadále chátral.[5] V témže roce vlastnil také ves Bratčice, Maršovice, Vranovice, Moravské Bránice, ves Litohoř společně s obcemi Domamilí, Rokytnicí a Pokojovicemi, [6] získal patronát drnholeckého kostela Nejsvětější Trojice po zániku kláštera v Dolních Kounicích. Po jeho smrti panství drželo postupně několik majitelů, většina jihomoravských panství po roce 1622 přešla do vlastnictví rodu Ditrichštejnů.

Vlastnil také panství Lipňany a blízkou ves Vacanovice, kterou do té doby držel jako klášterní léno. Práva k této vsi však dosud náležela olomouckému biskupství. Tamní biskup Stanislav Thurzo (1489-1540) v roce 1527 její vydání vymáhal u zemského soudu v Brně. Jiří Žabka si ovšem přímo u krále Ferdinanda I., jemuž prokázal mnoho služeb, roku 1532 vymohl potvrzení svých práv na obě vsi, které však ještě téhož roku prodal. Kupujícím byl Žibřid z Bobolusk a na Tršicích. Na obě vesnice si však biskup stále činil nárok, a zemský soud mu v roce 1536 vyhověl. Biskup Stanislav se však s Žibřidem vyrovnal a obě vesnice přenechal jemu a i jeho synu Nikodémovi a dceři Zuzaně k doživotnímu užívání. Následně připadly biskupovi, který obě vesnice kolem roku 1570 předal olomoucké kapitule, která je následně připojila k církevnímu majetku v Tršicích.[7]

Jiří Žabka vlastnil také domy v Praze. Po velkém požáru Malé Strany roku 1541 dva vyhořelé domy v dnešní Nerudově ulici při následné obnově sloučil a přestavěl. Na jejich místě dnes stojí Kolovratský palác, v němž sídlí italské velvyslanectví.[8]

Jiří Žabka zemřel v roce 1552. Jeho náhrobní kámen v kounickém kostele měl nápis: LETA PANIE 1552 W AVTERY PRZED SW. WAWRZINCEM VMREL VROZENY PAN GIRZI ZIABKA Z LIMBERKA A NA KAVNICZYCH GEHO MILOSTI KRALOWSKE MISTOKANCRLIRZ KRALOWSTWIJ CZESKEHO: PAN BVH DVSSY GEHO MILOSTIW BYTI RACZIZ“. Do dnešního dne se z jeho náhrobku dochoval pouze fragment se zbytkem slova „MISTKANNCRLIRZ“.[3]

Jiří Žabka byl ženatý s Doroteou Neudeckovou z Neydecku, s níž měl syna Buriana a dceru Marii, později v roce 1538 provdanou za Václava Bučovického z Boskovic. Manželka Jiřího Žabky Dorota z Neudeka zemřela v roce 1532.