Jezuitský filosofický ústav (Děčín)

Jezuitský filosofický ústav v Děčíně existoval v letech 19331950. Nacházel se poblíž děčínského kostela sv. Václava a Blažeje (ul. Kaštanová 301/2) s nímž byl spojen chodbou. Na začátku 21. století objekt bývalého jezuitského filosofického ústavu užívá policie ČR.

Jezuitský filosofický ústav v Děčíně
Kostel sv. Václava a Blažeje v Děčíně
spojený s jezuitským filosofickým ústavem
Lokalita
StátČesko Česko
MístoDěčín
Souřadnice50°46′57″ s. š., 14°12′56″ v. d.
Základní informace
ŘádJezuité
Založení1933
Zrušení1950
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Na počátku třicátých let 20. století se rozhodli němečtí příslušníci jezuitského řádu, že zřídí samostatný noviciát pro budoucí jezuity německé národnosti. Až dosud byli společně s Čechy v noviciátu na Velehradě na Moravě. Pro sídlo noviciátu byl vybrán Děčín.

Počátek činnosti

Zde byl 1. září 1933 zahájen noviciát pro německé členy řádu, kteří dosud sídlili na Velehradě. Rozdělení noviciátu podle národnosti trvá jen jeden rok; již 1. září 1934 jsou do Děčína umístěni i čeští novici z Velehradu. V květnu 1935 byl celý noviciát přeložen do koleje (bývala piaristická) v Benešově u Prahy, kterou jezuité získali v srpnu 1933. V Benešově byl i filozofický ústav (institutum philosophicum). Dne 11. června 1942 zabrala benešovskou kolej německá armáda. Kolej byla zrušena a členové řádu odešli na Velehrad. V roce 1945 fungoval filozofický institut v Brně, odkud byl přeložen roku 1947 do Děčína, kde fungoval až do roku 1950, kdy byla jeho činnost násilně ukončena v rámci Akce K pořádané Státní bezpečností.

Akce K

Likvidace děčínské koleje se odehrála v noci z 13. na 14. dubna 1950.[p 1]

V den přepadu byli členy komunity tito řeholníci:

  • Rektor koleje: P. František Vojtek[1]
  • Kněží:
    • Z české provincie: František Konečný,[2] Vojtěch Bartoš[3] (administrátor děčínské farností), Antonín Lepka,[4] Pavel Nemeškal,[5] Jaroslav Ovečka,[6] Ota Polách,[7] Jan Evangelista Pavlík,[8] František Slavík,[9] Švestka, František Tietze,[10] František Flamík (duchovní rádce Svazu katolické mládeže)
    • Ze slovenské provincie: P. Bumbera
  • Scholastici:
    • Z české provincie: Jan Kurka,[11] Karel Říha,[12] Rudolf Zubek,[13] Březina, Čáp, Ručka, Kolář, Forbelský, Vagunda, Ludvík Armbruster,[14] Weichsel, Vančura.
    • Ze slovenské provincie: Dlugi, Dominik Kaľata, Lešo, Čelko, Ferko, Franko, Lenz, Kleštinec, Šimončič, Noha, Rakús, Silaj, Slabý, Slaný, Tóth, Tomašovič, Volek, Krajčík, Ondruš, Žabkay.
  • Fratres:
    • Z české province: Prokop Bednář,[15] Alois Rindt,[16] František Tkáč,[17] Metoděj Tureček,[18] Karel Vetchý[19]
    • Ze slovenské viceprovincie: Heriban, Mlčoch.

Celkem tedy bylo do bohosudovského internačního tábora z děčínské komunity odvlečeno 51 řeholníků (kněží), scholastiků, bratří. Jediný P. Vojtek jako rektor a tedy řádový představený byl odvezen do Želivi, kde byli shromažďováni představitelé všech mužských řádů.

Odkazy

Poznámky

  1. Údaje podle rkp. poznámek pozdějšího politického vězně komunistického režimu, spolupracovníka děčínských jezuitů, pana Ladislava Bumby s názvem: Vzpomínka na jezuity v Děčíně.

Reference

Literatura

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.