Jerzy Cienciała

Byl evangelického augsburského vyznání. Po více než 24 let zastával v církvi post presbytera. Byl politicky činný. Působil taky jako starosta rodných Mistřovic.[4] Už roku 1861, ihned po obnovení ústavní vlády, byl vyslán s deputací do Vídně, aby tam přednesl slovanské požadavky ve Slezsku.[4]

Hrob J. Cienciały

V letech 1869–1912 byl předsedou Rolnické společnosti pro Těšínské knížectví (Towarzystwa Rolniczego dla Księstwa Cieszyńskiego). Byl též poslancem Slezského zemského sněmu v Opavě.[3] Zde poprvé zasedl roku 1871.[4] Koncem září 1871 patřil mezi jediné čtyři slovanské poslance zemského sněmu, kteří odmítli sněmovní rezoluci, jež kritizovala záměr rakousko-českého státoprávního vyrovnání (tzv. fundamentální články). Opakovaně prosazoval zrovnoprávnění češtiny a polštiny s němčinou ve Slezsku.[2] Zemským poslancem byl po 12 let, tedy do roku 1883. Podruhé se zemským poslancem stal roku 1890.[4]

Stal se i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873, za kurii venkovských obcí, obvod Těšín, Fryštát, Bílsko atd.[5] Byl tehdy jediným poslancem zvoleným ve Slezsku za slovanskou opozici.[6] V roce 1873 se uvádí jako majitel hospodářství, bytem Mistřovice.[7]

Coby dominantní postava polského národního hnutí na Těšínsku býval nazýván polským králem. Měl přátelské vztahy k Čechům.[2]

Byl ženat s Annou, roz. Gryczovou (1837–1898). Jeho dcera Anna, provd. Macurová (1858–1893), byla tchyní faráře Karola Kulisze.

Zemřel v dubnu 1913.[2] Je pohřben na evangelickém hřbitově v Mistřovicích.