Jednoduché účetnictví

Jednoduché účetnictví je název pro účetní systém, který zachycuje účetní případy na jednom účtu a jehož cílem je podat přehled o příjmech a výdajích, o majetku a pohybu hospodářských prostředků. Současnou definici tohoto pojmu upravuje zákon 563/1991 Sb., v aktuálním znění dle zákona 609/2020 Sb. a 33/2020 Sb. který je účinný od 1. ledna 2021.

Jednoduché účetnictví mohou vést pouze tyto účetní jednotky: spolky, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, církve, honební společenstva, atd.[1]

Účetní jednotky vedoucí jednoduché účetnictví musí splňovat tyto podmínky:[2]

• nejsou plátci DPH,
• jejich celkové příjmy za poslední uzavřené účetní období nepřesáhnou 3 000 000 Kč,
• hodnota jejich majetku nepřesáhne 3 000 000 Kč.

Přívlastek jednoduché znamená, že se účetní případy nezachycují na dvou účtech, jako je tomu v účetnictví. Jednoduché účetnictví je založené na peněžní bázi. To znamená, že se nesledují výnosy a náklady, ale výdaje a příjmy. Nevýhody tohoto účetního systému jsou nesystémovost a neucelený kontrolní systém.

V jednoduchém účetnictví se používají tyto účetní knihy:

• peněžní deník,
• kniha pohledávek a závazků,
• inventární kniha nebo inventární karty investičního majetku,
• kniha finančního majetku,
• kniha zásob,
• kniha cenin,
• mzdové listy,
• inventární knihy rezerv a
• časové rozlišení.