Jean-Pierre Melville

Jean-Pierre Melville, rodným jménem Jean-Pierre Grumbach (* 20. října 1917 Paříž2. srpna 1973 Paříž) byl francouzský filmový režisér a herec.

Jean-Pierre Melville
Rodné jménoJean-Pierre Grumbach
Narození20. října 1917
Paříž, Francie Francie
Úmrtí2. srpna 1973 (ve věku 55 let)
Paříž, Francie Francie
Aktivní roky1945–1972

Život a kariéra

Narodil se v roce 1917 v Paříži jako potomek rodiny alsaských Židů. Po nastolení režimu vichistické Francie v roce 1940 vstoupil do národního hnutí odporu Résistance a přijal jméno „Melville“, podle svého oblíbeného autora Hermana Melvilla. Během války bojoval v operaci Dragoon a po válce si ponechal své umělecké příjmení a nadále jej používal.

Po skončení války si požádal o licenci jako pomocný režisér, jeho žádost ale byla zamítnuta. Rozhodl se proto natáčet filmy ze svých vlastních prostředků a stal se nezávislým filmařem. Své filmy dokonce vyráběl ve svém vlastním filmovém studiu. Brzy se stal se známým tvůrcem, hlavně díky svým tragickým a minimalistickým kriminálním dramatům ve stylu film noir, jako například Práskač (1962), Samuraj (1967) nebo Osudový kruh (1970). Při tvorbě těchto filmeů byl ovlivněn americkou kinematografií, zejména gangsterskými filmy třicátých a čtyřicátých let 20. století. Používal v nich například podobné zbraně, nepromokavé pláště nebo klobouky typu „fedora“.

Jeho nezávislý, až reportážní styl filmové tvorby (byl například jedním z prvních režisérů, kteří ve svých filmech používali skutečné lokace) měl vliv na hnutí francouzské nové vlny. Rovněž Jean-Luc Godard jej obsadil do malé role ve svém klíčovém filmu U konce s dechem (1960). Když měl Godard potíže se zpracováním filmu, Melville mu poradil, aby se omezil pouze na nejlepší části záběru. Ten ho uposlechl a toto řešení jej pak inspirovalo k použití inovativní techniky skokového střihu, která přispěla k jeho filmařské proslulosti.[1]

V roce 1963 byl členem poroty na třináctém Berlínském filmovém festivalu.[2] Na konci šedesátých let vytvořil drama Armáda stínů (1969) z období okupace Francie nacistickým Německem, ve kterém realistickým způsobem vykreslil fungování francouzského hnutí odporu Résistance, jehož se sám účastnil. Film je dodnes kriticky ceněný a je patrně jeho umělecky nejhodnotnějším snímkem.

Zemřel v roce 1973 v Paříži na infarkt myokardu ve věku 55 let.

Filmografie

Režijní filmografie (úplná)

Celovečerní filmy
  • 1949 : Mlčení moře (Le Silence de la Mer)
  • 1950 : Hrozné děti (Les Enfants terribles)
  • 1953 : Quand tu liras cette lettre (Quand tu liras cette lettre)
  • 1956 : Bob hazardér (Bob le flambeur)
  • 1959 : Deux hommes dans Manhattan (Deux hommes dans Manhattan)
  • 1961 : Kněz Léon Morin (Léon Morin, prętre)
  • 1962 : Práskač (Le Doulos)
  • 1963 : Nejstarší Fercheaux (L'Aîné des Ferchaux)
  • 1966 : Druhý dech (Le Deuxieme souffle)
  • 1967 : Samuraj (Le Samouraï)
  • 1969 : Armáda stínů (L'Armée des ombres)
  • 1970 : Osudový kruh (Le Cercle rouge)
  • 1972 : Policajt (Un flic)
Krátkometrážní filmy
  • 1947 : Vingt-quatre heures de la vie d'un clown (Vingt-quatre heures de la vie d'un clown)

Scenáristická filmografie (úplná)

  • 1945 : Vingt-quatre heures de la vie d'un clown (Vingt-quatre heures de la vie d'un clown), vlastní režie
  • 1956 : Bob hazardér (Bob le flambeur), vlastní režie
  • 1959 : Deux hommes dans Manhattan (Deux hommes dans Manhattan), vlastní režie
  • 1961 : Kněz Léon Morin (Léon Morin, prętre), vlastní režie
  • 1963 : Nejstarší Fercheaux (L'Aîné des Ferchaux), vlastní režie
  • 1967 : Samuraj (Le Samouraï), vlastní režie
  • 1969 : Armáda stínů (L'Armée des ombres), vlastní režie
  • 1970 : Osudový kruh (Le Cercle rouge), vlastní režie
  • 1972 : Policajt (Un flic), vlastní režie

Herecká filmografie (úplná)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean-Pierre Melville na anglické Wikipedii.

  1. Army Of Shadows [online]. University at Buffalo, The State University of New York, 2007 [cit. 2013-12-31]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Juries 1963 [online]. Berlínský mezinárodní filmový festival [cit. 2013-12-31]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.