Jean-Nicolas Houchard

Jean Houchard se zúčastnil sedmileté války jako prostý občan kavalérie francouzské armády. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce se stal kapitánem bourbonského dragounského pluku na Korsice, kde se zúčastnil bitvy u Ponte Novo, při bitvě byl raněn do tváře šavlí a střelnou zbraní do úst, tato zranění zanechala trvalé znetvoření obličeje. V roce 1792 se stal plukovníkem regimentu Chasseurs à cheval (lovci na koních). V této pozici se vyznamenal pod vedením Adama-Philippe de Custine, takže v roce 1793 mu bylo svěřeno nejvyšší velení armády Rýn a poté místo něj Severní armáda.

Oranžerie na Karlsbergu poblíž Homburgu, zničená Houchardem v roce 1793

V září 1793 se z pozice u měst Steenvoorde a Bailleul vrhl na armádu polního maršála Wilhelma von Freytaga, která byla v bitvě u Hondschoote poražena, zbytek poražené armády se dal na ústup. Výsledkem bitvy bylo, že Bedřich August vévoda z Yorku musel zrušit obléhání Dunkerku, který bránil Lazar Hoche, a spojenecký plán napadnout samotnou Francii byl následně zmařen.

Ve 13. září Houchard porazil Holanďany v bitvě u Menenu, ale 15. září utrpěl u města Kotrijnk porážku od rakouské armády. Byl proto na příkaz Národního shromáždění zatčen a Revolučním tribunálem odsouzen k smrti jako zrádce vlasti. V listopadu 1793 byl popraven v Paříži gilotinou.

Jeho jméno je na 3. triumfálním oblouku v Paříži Sloupec vstoupil.