Jean-Jacques Favier

Jean-Jacques Favier se narodil 13. dubna 1949 v německém městě Kehl, na francouzsko-německé hranici. Na střední školu chodil ve Štrasburku, poté studoval na polytechnickém institutu v Grenoblu elektrochemii a elektrometalurgii, institut absolvoval roku 1971. Postgraduální studium završil roku 1977 ziskem dvou doktorátů – ze strojírenství na Hornické škole v Paříži (École des Mines de Paris) a z fyziky a metalurgie na Univerzitě v Grenoblu.[1] Už od roku 1976 pracoval v Komisariátu pro atomovou energii (Commissaniat a l’Energie Atomique, CEA). Zabýval se krystalizací a růstem krystalů, naposledy jako vedoucí oddělení.[2]

Roku 1984 se přihlásil do druhého náboru astronautů francouzské kosmické agentury CNES, uspěl a v září 1985 se stal jedním ze sedmi nových astronautů.[2] Do roku 1993 pracoval v CEA, poté přešel do CNES, zde se opět věnoval zkoumání růstu krystalů. V programu MEPHISTO, který vedl, ve spolupráci s NASA připravoval kosmické experimenty zaměřené na krystalizaci.[1] Neúspěšně se roku 1990 účastnil náboru astronautů Evropské kosmické agentury.[2]

V říjnu 1992 byl určen náhradníkem Čiaki Naitó-Mukaiové, jmenované specialistou pro užitečné zatížení v misi STS-65, která proběhla v červenci 1994. V květnu 1995 byl jmenován specialistou pro užitečné zatížení pro let STS-78.[2]

Do vesmíru odstartoval 20. června 1996 v raketoplánu Columbia. Let trval 15 dní, 18 hodin a 23 minut. Úkolem astronautů mise STS-78 bylo sledování jejich zdravotního stavu a technologické experimenty v laboratoři Spacelab umístěné v nákladovém prostoru raketoplánu.[3]

Po letu se stal zástupcem ředitele Centra pro studium a výzkum materiálů (CEREM, Centre d'Etudes et de Recherches sur les Materiaux) při Komisariátu pro atomovou energii. O tři roky později přešel na místo zástupce ředitele CNES pro kosmické technologie.[2]

Jean-Jacques Favier je ženatý, má čtyři děti.[1]