Ježourek

Ježourky jsou nevysoké, zpravidla bohatě větvené a polštářovitě rostoucí keříky. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s čárkovitou, jehlicovitou nebo šídlovitou, na vrcholu někdy štětinovitě zakončenou čepelí. Zpravidla jsou tuhé a pichlavé. Vyrůstají ve shlucích na nových letorostech. U některých druhů mohou být letní listy odlišné od jarních. Květy jsou poměrně malé, většinou růžové, řidčeji bělavé nebo purpurové. Klasovitá květenství se rozvíjejí v paždí jarních listů a jsou složená ze 2 až 8 dvouřadě uspořádaných klásků. U některých druhů je hlavní osa květenství zkrácená a klásky pak vyrůstají z úžlabí listu. Každý klásek je složen z 1 až 5 květů podepřených listeny a listenci se široce blanitým okrajem. Kalich je nálevkovitý nebo výjimečně až válcovitý, srostlý a na okraji pěti- nebo desetilaločný, podél žeber nevýrazně bylinný a jinak blanitý (suchomázdřitý), s blanitým, purpurovým, růžovým nebo bílým lemem. Korunní lístky jsou na bázi krátce srostlé a poněkud vyčnívají z kalicha. Tyčinek je 5 a jsou přirostlé k bázi koruny. Semeník je svrchní, úzký, válcovitý, a nese 5 volných čnělek zakončených zploštělými, hlavatými bliznami. Plodem je úzká tobolka, podepřená nápadným, vytrvalým kalichem.[1][2][3][4]

• 
  Druh Acantholimon majewianum na přirozeném stanovišti v Uzbekistánu
• 
  Kvetoucí ježourek libanonský
• 
  Plodící ježourek Kotschyův

Rod zahrnuje asi 306 druhů. Je rozšířen od jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie přes Kavkaz a Střední Asii a po Himálaj a čínský Sin-ťiang. Centrum druhové diverzity je v horských oblastech Íránu a Afghánistánu. V rámci Evropy se vyskytují 4 druhy. Největší areál z nich má Acantholimon ulicinum. Vyskytuje se v Řecku včetně Kréty a ostrovů ve východním Egejském moři, Albánii, Makedonii, Srbsku a Černé Hoře. Z dalších druhů roste v Řecku a Albánii Acantholimon graecum. Rod zahrnuje řadu endemitů s relativně nevelkými areály. Acantholimon aegaeum je endemit Egejských ostrovů, Acantholimon albanicum je endemit Albánie. Rod je značně diversifikovaný v asijské části Turecka, kde roste přes 50 druhů.[5][6] Ježourky nejčastěji rostou ve skalnatých a kamenitých chladných stepích, polopouštích a ve vysokohorských oblastech.[3][4]

Rod Acantholimon je v rámci čeledi Plumbaginaceae řazen do podčeledi Limonioideae a tribu Limonieae, který představuje největší tribus celé čeledi. Podle výsledků fylogenetických studií patří mezi příbuzné linie rody Dictyolimon, Cephalorhizum.[7]

• ježourek arménský (Acantholimon armenum)
• ježourek černokvětý (Acantholimon melananthum)
• ježourek hvozdíkovitý (Acantholimon caryophyllaceum)
• ježourek Kotschyův (Acantholimon kotschyi)
• ježourek libanonský (Acantholimon libanoticum)
• ježourek milý (Acantholimon venustum)
• ježourek Olivierův (Acantholimon olivieri)
• ježourek plevnatý (Acantholimon glumaceum)
• ježourek pochybkovitý (Acantholimon androsaceum)
• ježourek tuhý (Acantholimon acerosum)[8][2][3]

Ježourek tuhý jako skalnička

Acantholimon lycopodioides jako skalnička

Ježourky jsou pěstovány zejména jako skalničky. Nejčastěji je pěstován ježourek plevnatý, za jeden z nejkrásnějších druhů je považován ježourek Olivierův. Řadu druhů lze vidět ve sbírkách českých botanických zahrad, např. ježourek plevnatý, ježourek arménský, ježourek hvozdíkovitý, ježourek Kotschyův nebo ježourek milý.[9][3]

Ježourky jsou vesměs dosti nenáročné rostliny, nesnášejí však větší vlhko, a to zejména v zimním období. Vyhovují jim sušší, vápenaté a štěrkovité půdy a plné výsluní. Jsou vhodné k výsadbě do skalek, lze je také sázet do úzkých, hlubších skalních štěrbin. K množení je nejlepší rostliny na podzim prosypat pískem a na jaře oddělit zakořeněné větévky. Množení řízkováním není snadné. Nejlépe zakořeňují pozdně letní dřevnaté řízky, odtržené i s patkou staršího dřeva. Pokud se podaří získat semena, lze množit i výsevem.[2][10]