Jaroslavské knížectví
Jaroslavské knížectví (rusky Ярославское княжество) bylo středověké ruské knížectví s hlavním městem Jaroslavl. Vzniklo v Kyjevské Rusi v roce 1218 a zaniklo v roce 1463 (existovalo de iure do roku 1471) připojením k Moskevskému velkoknížectví, kterému bylo předtím podřízeno.
Jaroslavské knížectví Ярославское княжество
| |||||||
geografie
| |||||||
obyvatelstvo | |||||||
státní útvar | |||||||
státní útvary a území | |||||||
|
Historie
Jaroslavské knížectví vzniklo oddělením se od Vladimirsko-suzdalského knížectví, kdy bylo jeho území věnováno jednomu ze synů Konstantina Vsevolodoviče.
V roce 1238 bylo knížectví napadeno Mongoly a město Jaroslavl jimi vydrancováno. V roce 1332 bylo napadeno moskevským knížetem Ivanem Kalitou na popud chána Zlaté hordy, který chtěl tehdejšího jaroslavského knížete Vasilije přinutit k poslušnosti Moskvě poté, co Vasilij uzavřel strategické spojenectví s Tverem a začal se honosit titulem velkoknížete, čímž jen dával najevo svůj záměr dosáhnout plné svrchovanosti. Poslední jaroslavský velkokníže Alexandr Fedorovič byl nucen přenechat nástupnictví Ivanovi III. a tím celé knížectví rozpadlé na úděly připadlo Moskevskému velkoknížectví.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Principality of Yaroslavl na anglické Wikipedii.