Jaroslav Wykrent

Jaroslav Wykrent (10. září 1943 Přerov – 12. března 2022)[1] byl přerovský hudební skladatel, textař a hudebník. V šedesátých letech byl jedním z původních členů hudební skupiny Synkopa, která patřila ke špičce mezi rodícími se big beatovými kapelami té doby. V sedmdesátých letech pravidelně vystupoval v pořadu České televize Můj táta byl.

Jaroslav Wykrent
Narození	10. září 1943 Přerov Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí	12. března 2022 (ve věku 78 let)
Povolání	hudební skladatel
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezi jeho známé skladby z tohoto období patří:

• Rikša
• Pohřeb špatného krále
• Bláznova zelená čepička
• Muž se srdcem psa
• Maska č. 6
• Poslední večeře Páně
• Píseň pro mou Lady
• Žebrácký bál
• Cizí člověk
• Fakir
• O patro níž
• Smrt staré paní
• Směj se, Klaune
• Růžová pentle
• Nauč se počítat do 10
• Slunečnice

Po létech aktivního hraní ve skupině Synkopa se proslavil (kromě vlastního hitu „Agnes“ – hudba: Drahoslav Volejníček) především jako dvorní textař a autor Marie Rottrové. Jeho písničky a texty se staly v jejím podání skutečnými hity:

• Agnes – text (M.R. – sbor)
• Díky, pane Andersen – hudba i text
• Hodina života – text
• Hrej mi – text
• Jizva na dlani – hudba i text
• Knír – text
• Kouzlo bílé růže – text
• Lásko (1974)
• Love’s Prayer – hudba
• Modré oči mládí – text
• Most vzpomínání – text
• Nádražní ráj – text
• Oči – text
• Padá hvězda – hudba i text
• Pan Muž – text
• Pojď – text
• Program 105 – text
• Pyšná dáma – hudba i text
• Růžový kabát – text
• Řeka lásky – hudba i text
• Skořápky ořechů – text
• Starý klíč – text
• Střapatá nohatá – hudba i text (1979)
• To nic – hudba i text (1979)
• To vůbec nebolí – text
• Tvůj přítel vítr – text
• Ty, kdo jdeš kolem – hudba i text
• Večerem zhýčkaná – text
• Vrátil se zpátky, ten vánoční čas – hudba i text
• Začínej tam, kde jiný končí – text
• Zvon lásky – text

Dne 25. 1. 1999 utrpěl celou sérii mozkových příhod, které zpočátku výrazně omezily jeho vystupování na veřejnosti a úplně mu znemožnily hru na kytaru a na další hudební nástroje. Za značného přispění Marie Rottrové se však dokázal na jeviště vrátit a postupně se stal víceméně pravidelným hostem zpěvaččiných koncertů. Díky „polovičním playbackům“ (a také díky skupině IN BLUE Ivana Němečka) se „live“ vracel k posluchačům i samostatně ve svých občasných recitálech. Zároveň se věnoval moderování pořadů věnovaným hudbě v Českém rozhlase Olomouc. Nadále se též zabýval textařskou prací (např. CD Josefa Streichla „Za dveřmi“ a slova k písním „Ještě se mi nechce“ a „Padesát dva týdnů“ či CD Věry Špinarové „Čas můj za to stál“ a texty „Lži a hraj“ a „Na vlnách prázdných gest“). Přinejmenším za zmínku stojí jeho pravidelná spolupráce s brněnským divadlem Radost a s Těšínským divadlem v Českém Těšíně. Od konce roku 2011 začal Jaroslav Wykrent koncertně spolupracovat s kapelou IN BLUE přerovského muzikanta Ivana Němečka a znovu se začal samostatně „live“ objevovat na všelijakých hudebních akcích. Kromě toho se svým novým kapelníkem vytvořil i autorskou dvojici, která už má na kontě několik nových songů, slavících v současnosti mezi posluchači velké úspěchy – viz třeba písně „Mobil Blues“, „Sáro, Sáro“, „Nebudu“ nebo „Už to prostě není ono“. Všechny tyto kousky lze od října 2014 najít na posledním Wykrentově CD „Už to prostě není ono“, vydaném produkční & uměleckou agenturou Petarda production a.s.

V květnu 2021 vydala společnost Supraphon nový singl Jitky Zelenkové Věř mi, který Jaroslav Wykrent otextoval.