Jaroslav Tomášek

Studoval na gymnáziu v Brně a učil se na klavír v hudební škole Besedy brněnské. Vstoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale po půl roce musel narukovat na frontu. Po vzniku Československé republiky studoval na Karlově univerzitě hudební vědu u Zdeňka Nejedlého a filosofii a estetiku o Otakara Zicha. Kromě toho absolvoval také knihovnickou školu. Hudbou se zabýval zprvu soukromě. Ve skladbě byl žákem Vítězslava Nováka a v instrumentaci Jaroslava Křičky.

Získal doktorát filosofie (diplomová práce: Harmonický vývoj v komorních dílech Vítězslala Nováka) a nastoupil jako archivář v knihovně Národního muzea. Byl knihovníkem Vojenského vědeckého ústavu, korektorem Wiesnerovy tiskárny a konečně knihovníkem Státního zdravotního ústavu, kde pracoval od roku 1927 až do roku 1950. Po roce 1945 byl velmi činný organizačně. Byl jednatelem Klubu českých skladatelů a podílel se na vzniku Syndikátu českých skladatelů i na ustavení Svazu československých skladatelů. V letech 1950–1955 byl vedoucím ředitelem Ochranného svazu autorského. Neblahé bylo jeho působení v akčních výborech při Syndikátu skladatelů, Ochranném svazu autorském, festivalu Pražské jaro i v České filharmonii v roce 1948, které vedlo k vyloučení řady umělců a kulturních pracovníků z veřejného života.

Největší část jeho skladatelského díla vznikla v prvním desetiletí Československé republiky. Komponoval písně a komorní skladby, které se vyznačovaly vroucí lyrikou. V pozdějších letech byl pohlcen organizační a politickou činností a komponoval jen sporadicky. V 50. letech minulého století se nevyhnul ani komponování dobových masových písní a častušek. Psal kritické stati do odborných časopisů.