Jaroslav Rouček (politik)

Původně byl katolickým knězem. Již před první světovou válkou kněžské povolání opustil a vystoupil z církve.[3] Podle jiného zdroje byl roku 1906 suspendován a pak vyloučen z církve pro odpadlictví.[4] Stal se funkcionářem sociální demokracie. Patřil mezi populární levicové politiky a zdatné řečníky na Brněnsku. Využíval své vysokoškolské vzdělání. Po vzniku republiky se přidal k marxistické levici v rámci strany.[3]

V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.[5] V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.[6] Zvolen byl za sociální demokraty, v průběhu volebního období přešel do nově vzniklé Komunistické strany Československa. V roce 1925 odešel od komunistů do nového poslaneckého klubu Neodvislé strany komunistické v Československu, která vznikla okolo Josefa Bubníka.[7]

Podle údajů k roku 1920 byl profesí redaktorem v Brně.[8] Původně se angažoval v katolické moderně. Ve 20. letech působil jako šéfredaktor listu Rovnost. Když vrcholila kauza okolo Josefa Bubníka (bubnikáda), napsal na jeho podporu takzvané Brněnské memorandum, které zaslal i Kominterně. Požadoval v něm uvolnění vazeb KSČ na moskevské vedení komunistického hnutí. Pak byl spolu s Bubníkem a dalšími politiky vyloučen z KSČ.[9]

Vrátil se pak do sociální demokracie. Ze strany byl ale vyloučen na podzim roku 1937.[10] Koncem roku 1937 pak odešel z Moravskoslezského zemského zastupitelstva.[11][12] Šlo o důsledek vnitřních sporů sociálních demokratů na Brněnsku.[13]