Jaroslav Kuzminov

Jaroslav Ivanovič Kuzminov se narodil 26. května 1957 v Moskvě. Jeho otec — Ivan Ivanovič Kuyminov (1902–1979), člen VKS(b) od roku 1924, vystudoval Moskevský průmyslový pedagogický institut (1928), v letech 1945–1949 — člen redakční kolegiu a zástupce šéfredaktora časopisu „Bolševik“, profesor (1952), v letech 1949–1955 — člen redakční kolegiu časopisu „Otázky ekonomiky“, doktor ekonomických věd (1956), pracoval na Vyšší stranické školy a Akademie společenských věd při ÚV KSSS vedoucím katedry politické ekonomie. Autor knihy „Popis pohybu — nejvyšší fáze socialistické soutěže“ (1940), „Konec války a přechod zemědělství SSSR k mírovému rozvoji“ (1945), „růst chudoby pracujících za kapitalismu“ (1960) atd. Ctěná pracovník vědy RSFSR (1962).

V roce 1979 Jaroslav Kuzminov vystudoval Ekonomickou fakultu MSU, poté deset let učil na katedře historie národního hospodářství a ekonomického učení. V roce 1985 obhájil kandidátskou práci zaměřenou na ekonomiku komunitních vztahů.

Z iniciativy Kuzminova se stalo první periodikum v Rusku v ekonomické historii – Almanach „počátky“. V roce 1989 založil alternativní katedru ekonomické teorie v MFTI(1). V letech 1989–1993 byl vedoucím katedry historicko-ekonomických studií ekonomického ústavu Akademie věd SSSR(2) kolegy připravil řadu zpráv na křižovatce ekonomické teorie, sociologie a hospodářské politiky, položil základy institucionální tradice v ruském ekonomickém myšlení. Dva roky vedl nadaci „Kulturní iniciativa” George Sorose, která poskytovala podporu vzdělávacím projektům.

Počátkem devadesátých let spolu s Jevgenijem Yasinem navrhl koncepci vytvoření ekonomické vysoké školy nového vzorku — původně se jednalo o otevření ročního programu na úrovni magisterského hospodářství. Na jiných vysokých školách nebyl prostor pro rychlý růst – „všechna místa, všechny zdroje jsou rozděleny“. V roce 1992 tuto myšlenku „probojoval“ do ruské vlády.

Podle rozhodnutí premiéra Jegora Gajdara ze dne 27. listopadu 1992 byl Kuzminov jmenován rektorem vše, dlouho zůstal nejmladším vedoucím státní univerzity v Rusku. První nábor studentů se konal v roce 1993. Již v této fázi se však z myšlenky malé ekonomické vysoké školy musel odhlásit – studenti přijímali nejen magisterské, ale i bakalářské studium.

Neustále přitahuje do VŠE nové učitele a výzkumníky (včetně zavedených kolektivů), které se nacházejí úzce v jiných strukturách. Například v roce 2008 se do vše přesunul kolektiv demografů v čele s Anatolijem Višňovským. „Principy našeho růstu a naší personální politiky byly vždy velmi jednoduché. Pokud vidíme lidi, kteří jsou relevantní pro nás v kultuře, kteří žijí v globální vědecké komunitě a kteří mohou sami postavit svůj Projekt na nohy, pak je zveme. Tak jsme dospěli k filozofům, historikům, filologům, psychologům a tak dále. Massa výzkumných ústavů věže vznikl tímto způsobem“ (3)

Věří, že každá vzdělávací struktura by se měla rozvíjet. Po celá léta práce na VŠE se snaží rozšířit spektrum oborů, pro které univerzita připravuje kádr. V roce 1990 se k přípravě ekonomů přidala příprava sociologů, manažerů, právníků a politologů, v roce 2002 — novinářů, psychologů, odborníků na podnikání-informatika, v roce 2003 — logistiku a tak dále a tak v roce 2012 po vstupu MUEM se objevily inženýrské směry. Na začátku roku 2014 Kuzminov přišel s myšlenkou strukturálních změn VŠE, vědecká rada ho podpořila. Nyní se univerzita bude skládat z velkých fakult a ty zase z kateder, vědeckých ústavů a odborných škol. První taková fakulta-média, komunikace a designu.(4)

Od prvních dnů práce VŠE, dlouho před zavedením zkoušky, zajišťuje transparentnost náboru studentů: „snažíme se být otevřenou vzdělávací institucí. V tom smyslu, že nemáme ani mateřskou soutěž, ani rektorský seznam“. Tvůrci a profesoři školy jsou lidé, kteří se dostatečně respektují. A dost vlivní, aby se neohýbali v reakci na nadřízené hovory. Vyhýbat se žádostí o přijetí na osobní vazby děti vysoce postavených úředníků, zavedl kvóty, když jako děti, psát dost bodů na přijímacích zkouškách, dostali právo učit se prostřednictvím finančních prostředků získaných univerzitou.(1) Pěstuje zvýšené náročnosti učitelů ke studentům a v části zatížení („student VŠE nemůže relaxovat v průběhu semestru: musí neustále provádět písemné práce“), a v části kontroly kvality vzdělávání. Iniciátor organizace kontrol písemných prací studentů VŠE prostřednictvím systému „Antiplagiát“(5). Nízké míry ochrany v diplomových pracích VŠE vysvětluje vysokými požadavky: „máme tradičně nízkou úroveň ochrany a velmi vysokou úroveň odvodů z postgraduálního studia. Totéž platí pro všechny vysoké školy a laboratoří, kteří se snaží udržet vědu“.(6)

Jeden z autorů myšlenky vědeckých a výukových laboratoří – „horizontálně organizované vědecké komunity učitelů, absolventů a studentů, které nejen dělají skutečné vědecké projekty, ale, což je neméně důležité, tvoří jednotný kruh diskutovat o vědecké problémy na stejné úrovni, setřít rozdíl mezi „dospělými a mladými vědci“(7). Byl vědeckým vedoucím první vědecké a vzdělávací laboratoře institucionální analýzy ekonomických reforem.

Zkoumá organizaci specializovaných výuku žáků jako jeden z úkolů VŠE, implementuje v této práci principy Ekonomického a matematického školy při Moskevské státní univerzitě, kde se sám učil jako student a postgraduální student: „Pokračováním této tradice se stala nejrozšířenější v Rusku, systém práce s dětmi ve školách na VŠE: už dávno jsme otevřeli fakultu, kolej, internet-školy, profil třídy v základních školách v Moskvě a dalších regionech“.(8) V roce 2013 po dohodě s Moskevskou vládou otevřel Lyceum vše – bezplatnou školu pro 10–11 třídy.

Organizátor odborné a analytické práce VŠE v širokém spektru socioekonomických směrů, včetně reformy vzdělávání a vědy. Aprobaci vzdělávacích technologií vyvinutých za účasti odborníků VŠE, strávil na stejné univerzitě. Tak, vše jedna z prvních vysokých škol začala připsat účastníkům na základě výsledků zkoušky v roce 2001.

Podle něj by univerzita měla být mimo politiku. Na konci roku 2008 odmítl splnit doporučení Moskevského státního zastupitelství, které navrhlo, aby studenti byli vyloučeni z účasti na „pochodu nesouhlasných“[9]. „Univerzita není místem, kde můžete vykřikovat slogany nebo házet letáky. U nás studují studenti nejrůznějších politických názorů: jak levice, tak pravice. Ale univerzita v případě potřeby může chránit jejich právo studovat, jejich právo být studenty pouze tehdy, když demonstrují své politické názory mimo univerzitu. Univerzita je místem, kde se lidé učí dialogu, respektu k argumentům. Má konfrontační politickou kulturu. To neznamená, že nedáváme ostré a nepříjemné otázky, jen dodržujeme zdvořilost a předpokládáme, že vedeme dialog s svědomitými lidmi.“ [10]

Příkladem takového dialogu je otevřená debata s Alexejem Navalným 19. března 2013. Po kritice Kuzminovových návrhů na reformu systému veřejných zakázek a konkrétních nároků na výdajové paušály v samotné VŠE, rektor pozval známého opozičníka do debaty[11]. Navalnyj ve svém příspěvku napsal: „děkuji VŠE za organizaci akce. A osobně Kuzminov dobře: nezačal mlčet a předstírat, že si ničeho nevšiml, ale nabídl otevřenou diskusi“[12].

Na začátku 20. století Kuzminov implementuje v VŠE koncepci výzkumné univerzity, když učitelé stimulují zabývat se vědeckou prací, uvádět se v spolehlivých vědeckých časopisech: „Máme ambice stát se výzkumnou univerzitou. Faktickou. Tam, kde vyučují vědci, kteří jsou jedni z nejlepších na světě“ . V roce 2013, když představoval program VŠE na členství v top 100 světového žebříčku na Radě o zlepšení konkurenceschopnosti univerzit Ruské federace mezi předních světových vědeckých a vzdělávacích center, sliboval provést tvrdý výběr učitelů, odpovídající požadavkům výzkumné univerzity: „Těžká etapa personální aktualizace bude trvat pět let. Musíme zlomit veškerou psychologii akademických kolektivů. Musí si uvědomit, že je nyní posuzují podle soutěže. To je tvrdý filtr“. Ve vývoji VŠE Kuzminov rozlišuje tři fáze: „První fáze — to je, když jsme sami vystudovali a staly učit základní kurzy, které až do této doby vyučovali cizinci. Druhá fáze — když jsme se stali ekonomickým a politickým poradcem, přičemž dost veřejným. Nyní jsme v procesu integrace do světové akademické vědy. Dosáhnout takové kvality akademického prostředí, uznání vědeckých prací, aby se na nás nedívali shovívavě, to bude trvat nejméně deset let“.

Na základě výsledků provedených studií, včetně, na střední škole ekonomické, nabízí Vládě a společnosti nová řešení pro rozvoj ekonomiky a sociální sféry Ruské federace. Zvláštní pozornost je věnována reformě školství. Jedním z hlavních strůjců reformy veřejné služby z první poloviny konce 90. let, administrativní reformy a programu boje proti korupci. V roce 1999 vydal „Tezi o korupci“, kde formuloval hlavní směry reformy státního aparátu. V roce 2000 se pod vedením Kuzminova byla připravena zpráva o správní reformě v letech 2002–2003 — série zpráv o výsledku rozboru a zefektivnění funkcí státních orgánů výkonné moci, rozpočtu a hodnocení účinnosti jejich práce, podle elektronických správních předpisů. Podílel se na tvorbě strategie (2010 – tzv. strategie Hermana Grefa), spolu s Vladimírem Mauem vedl práci na strategii (2020). Jeden z autorů myšlenky „Otevřené Vlády“: zapojení široké škály zainteresovaných lidí do činnosti výkonné moci, včetně prostřednictvím informačních technologií. 12. května roku 2015 se stal spolupředsedou moskevské pobočky „Ruské lidové fronty“, sloužící na podporu současného kurzu ruské vlády a prezidenta Vladimira Putina, který je stále lídrem hnutí. Kromě toho, úkoly RLF se nazývají plnění dekretů prezidenta, kontrola využití rozpočtových prostředků a zapojení lidí s aktivním životním stylem v práci fronta.

Je členem Komisí a Rad:

Za Prezidenta:

Člen Komise za prezidenta Ruské federace v otázkách veřejné služby a rezervy řídících pracovníků. Člen Národní rady Prezidenta Ruské Federace pro profesionální kvalifikacím; vedoucí pracovní skupiny o uplatňování profesních standardů v systému odborného vzdělávání a školení. Člen expertní rady při řízení prezidenta Ruské federace o zajištění ústavních práv občanů (po dohodě). Člen pracovní skupiny předsednictví Rady při Prezidentu Ruské Federace proti korupci v interakci se strukturami občanské společnosti.

Za Vlády:

Člen vládní komise pro provádění administrativní reformy Člen vládní komise pro hospodářský rozvoj a integraci Člen Vládní komise pro migrační politiku Člen Komise pro přípravu manažerských pracovníků pro organizace národního hospodářství Ruské federace Člen expertní rady za vlády Ruské federaceMístopředseda Národní koordinační rady pro podporu mladých talentů Ruska

U Státní dumy:

Místopředseda Rady pro legislativu

Při federálních orgánech výkonné moci:

Člen Veřejné rady při Ministerstvu spravedlnosti Ruské Federace Člen Veřejné rady při Ministerstvu financí Ruské Federace Člen veřejné rady při Federální daňové službě Člen Rady Ministerstva školství a vědy Ruské Federace federální státní vzdělávací standardy Člen kolégia Ministerstva ekonomického rozvoja ruskej Federácie Rady a Komise v regionálních samosprávách Člen Komise pro udržitelný rozvoj ekonomiky a sociální stability v Moskvě Rady a komise vytvořené z iniciativy organizací občanské společnosti: Člen rady a člen představenstva ruského svazu rektorů. Člen předsednictva Rady rektorů vysokých škol v Moskvě a Moskevské oblasti. Člen předsednictva, místopředseda ruské rady pro olympiádu školáků . Spolupředseda Ruské rady pro rozvoj vzdělávání . Člen Rady Asociace předních univerzit. Předseda Rady Sdružení předních vysokých škol v oblasti ekonomiky a managementu. Předseda Rady Asociace vzdělávacích organizací vysokého školství „ Globální univerzity» Člen Rady rektorů předních ruských univerzit v oblasti podnikatelského vzdělávání Národního akreditační rady obchodní vzdělání Ruska.

Člen Meziresortní rady pro udělování prémie Vlády Ruské Federace v oblasti vzdělávání. Člen představenstva Svazu průmyslu a obchodu RF“ svaz strojařů RF”. Člen správní Rady Nadace „Centrum strategického rozvoje». Člen Rady pro zahraniční a obrannou politiku. Člen Ruské rady pro mezinárodní záležitosti.

Rady a komise při vysokých školách a dalších organizacích: Člen Mezinárodní dozorčí rady Vsetínské státní knihovny zahraniční literatury. M. I. Rudomino. Člen správní rady Moskevské městské psycholožky a pedagogické univerzity. Člen správní rady nezávislé Moskevské univerzity. Člen představenstva nové ekonomické asociace . Člen dozorčí rady Státního autonomního vědeckého ústavu „Institut humanitárního rozvoje metropole„. Člen dozorčí rady Uralské federální univerzity. Člen Vědecké rady prezidentské knihovny. B. N. Jelcina. Člen organizačního výboru Mezinárodní průmyslové výstavy INNOPROM». Do roku 2018 — člen předsednictva Hospodářské rady podle Prezidenta Ruské Federace, člen Vládní komise pro koordinaci činností otevřené vlády

Za účasti Kuzminova byly v různých letech připraveny programové dokumenty pro vzdělávací sféru.

V roce 1997 se spolu s A. Asmolovem, A. Tikhonovem, M. Dmitrievem a T. Klyachkem stali autory Koncepce organizační a ekonomické reformy ruského školství. Ukázala se jako alternativa k „Základním tezím konceptu další fáze reformy vzdělávacího systému Ruské federace“, vyvinutých za účasti ministra Vladimíra Kineleva. Autoři konceptu požadovali o zvýšení státního financování školství, ale zároveň navrhli najít zdroje v samotném systému: zajistit školám nezávislost, přejít k normativnímu financování, zavést na univerzitách systém s mnoha zřizovatele atd. Velká část idejí toho konceptu byla implementována v dalších letech.

Podílel se na vývoji programu modernizace vzdělávání, který byl součástí„Strategie 2010“. Odborníci na VŠE sčetli, že rodiny utratí 1 miliardu dolarů za „stínové“ způsoby vstupu na univerzity. [23] „Co jsme stanovili zásadním cílem reformy, není ani ekonomika školství, je to obnova veřejné morálky a sociální spravedlnosti,“ - vysvětlil Kuzminov [24].

Jeden z autorů nápadu sjednocené státní zkoušky říká: „Jsme odhodláni konečně zastavit šikanu uchazečů. Zničit systém dvojitých standardů - nedůvěru ke školní zkoušce a dvojnásobený stres pro děti. To je pro prospěšné jak pro univerzity, tak pro školy, a hlavně pro děti“ [25].

Navrhl také, že podle výsledků sjednocené státní zkoušky uchazečům by vydávali GIFO (státní jmenované finanční závazky) [26], ale ministerstvo školství a vědy tuto myšlenku odmítlo v roce 2005 v důsledku neúspěšného experimentu. V roce 2001 napsal Kuzminov spolu s rektorem Moskevské státní univerzity V. Sadovnichym dopis prezidentovi Putinovi, v němž navrhl doplnit Sjednocenou státní zkoušku federálními předmětovými olympiádami, jejichž vítězové nastoupí na univerzitu mimo soutěž.

V roce 2008 připravil společně s A. Volkovem, I. Fruminem, L. Yakobsonem, B. Rudnikem a I. Remorenkem zprávu „Ruské vzdělávání 2020: Model vzdělávání pro inovativní ekonomiku“ [27]. Materiály zprávy tvořily základ oficiálního projektu ministerstva školství a vědy „Moderní model vzdělávání, zaměřeného na řešení problémů inovativního rozvoje ekonomiky“. Projekt byl ministerstvem zaslán k projednání na srpnových pedagogických konferencích v regionech [28].

V roce 2011 se stal společným ředitelem pro práci na „Strategii 2020“ a byl také společným ředitelem jedné z skupin, které rozpracovaly dílo „Trh práce, odborné vzdělávání, migrační politika“.

Kuzminov se podílel na reformě školství nejen jako rektor Vysoké Školy Ekonomické, ale taky jako zástupce veřejných sdružení. Od roku 2001 je spolupředsedou Ruské veřejné rady pro rozvoj vzdělávání (ROSRO), na jehož platformách se až do roku 2009 diskutovalo o problémech vzdělávání. V Občanské komoře Ruské federace v letech 2006 až 2009 předsedal Komisi pro intelektuální potenciál národa a od roku 2010 předsedal Komisi pro rozvoj vzdělávání. V letech 2007–2012 byl členem veřejné rady Ministerstva školství a vědy Ruska [29]. Zahájil vytvoření univerzitních veřejných sdružení: Asociace vedoucích univerzit Ruska [30], Asociace vedoucích univerzit v ekonomice a managementu.

V letech 1988–2004 byl Kuzminov považován za „šedého kardinála“ pod ministrem školství Vladimírem Filippovem, v dalších letech byl také často označován za skutečného autora reforem ruského vysokého školství. Sám Kuzminov to odmítá: „Nekontrolovali jsme ani Filippova, ani Fursenko ani Livanova. Jsou to nezávislí politici a odborníci. Mají své vlastní nápady, mimochodem, často jsou nám blízké, ale nejen našim. Ministři však vždy naslouchají mnohem širšímu spektru názorů, než jen názoru VŠE“ [31].

Pořád vyžadoval zvyšování financování vzdělávání. Autor pojmu „účinná smlouva“ [32], ve kterém mu příjem pedagogického a vědeckého pracovníka umožňuje, aby nehledal zaměstnání na částečný úvazek a nešel do jiného oboru.

Podílel se na vývoji integrovaného zákona „o vzdělávání v Ruské federaci“ [33], přijatého v roce 2012. Zejména navrhl legislativně zakazovat učitelům doučování se svými studenty a vyloučit uchazeče s nedostatečným hodnocením v jimiž vybraných předmětech [34]. V obecném vzdělávání – zastánce denního studia, kdy učitel dostává slušnou odměnu nejen za počet hodin, ale za všechny typy práce s dětmi [35]. Obhajuje rozvoj inkluzivního vzdělávání, je však přesvědčen, že volba mezi normální a nápravnou školou by měla zůstat na rodičích dítěte se zdravotním postižením [36]. Posláním státu je podle něj identifikovat a podporovat nadané děti bez ohledu na sociální postavení jejich rodičů [37].

Od poloviny 90. let vyžaduje, aby stát zpřísnil kontrolu nad univerzitami, které poskytují coby školské vzdělání v oborech s vysokou poptávkou (ekonomika, management, právo atd.). Navrhl myšlenku dobrovolné akreditace vzdělávacích programů sdružením vedoucích univerzit; absence takové akreditace bude signálem jak pro kontrolní subjekty, tak pro žadatele [31].

Oženil se s Elvirou Nabiullinou (bývalá ministérka hospodářského rozvoje Ruské federace, v současné době-předsedkyně Ruské centrální banky). Jejich společným synem je Vasilij (13.08.1988). Kuzminov má také syna Ivana a dceru Angelinu (03.02.1986)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Kuzminov na Wikimedia Commons