Jaroslav Kučera (politik)

Vyučil se soustružníkem kovů. Pracoval ve Škodových závodech v Plzni, později ve firmě Laurin a Klement v Mladé Boleslavi. V letech 1906–1915 zastával funkci krajského tajemníka Českoslovanské sociálně demokratické strany v Prostějově a v období let 1909–1915 působil jako redaktor prostějovského listu Hlas lidu. Za první světové války působil v rakousko-uherské armádě.[2]

V letech 1919–1929 byl vedoucím redaktorem Hlasu lidu v Prostějově. Zastával funkci župního důvěrníka Československé sociálně demokratické strany dělnické v olomouckém kraji.[2] Profesí byl redaktorem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Prostějově.[3]

Ve parlamentních volbách v roce 1929 získal za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939,[4] přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do poslaneckého klubu nově založené Národní strany práce.[5]

Za okupace působil coby předseda dozorčí rady konzumního družstva Budoucnost. Byl členem domácího protinacistického odboje. Na konci srpna 1944 ho zatklo gestapo. Byl vězněn v Malé pevnosti v Terezíně. Na jaře 1945 zde onemocněl tyfem. Po osvobození se ještě vrátil do domova, ale na následky věznění krátce poté zemřel.[2]