Jaroslav Kolář

Po parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. Mandát nabyl ale až dodatečně jako náhradník v září 1947 poté, co rezignoval poslanec Bedřich Spáčil. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát zastával do konce funkčního období, tedy do roku 1954.[2][3]

Počátkem 50. let působil jako tajemník Ústřední rady odborů.[4] Od roku 1949 byl členem představenstva ÚRO a od roku 1952 i členem sekretariátu.[5] Kromě toho se v lednu 1952 jistý Jaroslav Kolář uvádí jako náměstek ministra pracovních sil.[6] Na sjezdu ÚRO roku 1957 ho ve funkci tajemníka této odborové centrály nahradil Bedřich Kozelka.[7] Byl pak jmenován náměstkem ministra zdravotnictví.[8] V roce 1963 se stal předsedou odborového svazu zaměstnanců ve zdravotnictví.[9][10]

Po nástupu normalizace zařadil Ústřední výbor Komunistické strany Československa jistého Jaroslava Koláře narozeného roku 1908 mezi „exponenty pravice“. Profesně je tehdy uváděn jako pracovník nemocnice Bulovka, Praha 8.[11]