Jura Sosnar-Honzák

Narodil se ve venkovské dělnické rodině. Absolvoval měšťanskou školu a vyučil se zámečníkem, přičemž příležitostně pracoval jako instalatér, kopáč hlíny v cihelně, brusič nožů a kalkulant. V roce 1930 vstoupil do Komunistické strany Československa a pak již působil jako politický funkcionář. V letech 1933–1935 byl v Hodoníně krajským politickým pracovníkem Komsomolu. Od roku 1935 byl okresním tajemníkem KSČ v Kroměříži, Holešově, Olomouci a Hodoníně. V letech 1937–1939 prodělal vojenskou službu. Za své politické aktivity, organizování demonstrací a stávek, byl opakovaně vězněn.[2]

Počátkem Protektorátu pracoval coby dělník v Olomouci a byl členem redakce ilegálního komunistického listu Svobodná Haná. V roce 1940 byl zatčen a vězněn na různých místech, mimo jiné v německém vězení ve Wohlau. Zde byl jeho spoluvězněm muzikolog Vladimír Helfert. Sosnar byl kvůli těžké tuberkulóze v roce 1942 z vězení propuštěn do ošetřování. I pak se ovšem účastnil odbojové činnosti. Zastával post krajského tajemníka KSČ v Olomouci a byl redaktorem listu Moravská Rovnost. Připravoval také masově šířené cyklostylované vydání knihy Dějiny VKS(b). Působil jako komisař partyzánské skupiny, za což po válce získal četná vyznamenání.[2]

Po osvobození se plně zapojil do politického života. Stal se krajským tajemníkem KSČ v Olomouci, kde také působil v redakci novin Stráž lidu. Stal se také kandidátem Ústředního výboru KSČ. V roce 1947 absolvoval novinářský kurz pořádaný ÚV KSČ.[2] V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za KSČ do Ústavodárného Národního shromáždění (evidován zde pod jménem Jaroslav Sosnar). Setrval zde do ledna 1948, kdy se vzdal mandátu. Nahradil ho Otakar Vašek.[3][4] Důvodem jeho rezignace na poslanecký post bylo podezření, že byl zapojen do takzvané krčmaňské aféry, v níž se kdosi pokusil v roce 1947 o atentát na tři nekomunistické politiky Petra Zenkla, Jana Masaryka a Prokopa Drtinu. Vyšetřování ukázalo, že Sosnar vložil nálože do krabic a že i další stopy v celé kauze poukazovaly na podíl místních aktivistů KSČ na Olomoucku.[5] V lednu 1948 o celé kauze promluvil v parlamentu sám Prokop Drtina a jmenovitě označil za spolupachatale Sosnara. Šlo o emotivní okamžik, který předznamenal události února 1948.[6] Kvůli aféře se od Sosnara distancovala KSČ a počátkem roku 1948 byl uvolněn z funkce náhradníka ÚV KSČ, do níž ho zvolil VIII. sjezd KSČ.[7]

V roce 1949 byl zbaven stranických funkcí pro „anarchistické aktivity“ během únorového převratu v roce 1948. Do roku 1954 potom pracoval v podniku ČKD Sokolovo coby soustružník, pak působil do roku 1958 na postu vedoucího internátu. V roce 1957 se dočkal rehabilitace a znovu se zapojil do veřejného života. Do roku 1961 byl zástupcem šéfredaktora časopisu Květy a do odchodu na penzi v roce 1971 byl vedoucím redaktorem pražské redakce bratislavského deníku Práce. Působil i jako beletrista a rozhlasový tvůrce. Pro Československý rozhlas napsal hry Haniččina iniciativa (1950) a Mezičas (1984). Coby autor námětu a scenárista se podílel na filmech Velká příležitost z roku 1949 (scénář pod pseudonymem Martin Gazda) a Jurášek z roku 1956, podle vlastního románového námětu (scénář pod pseudonymem J. Sosnar-Gazda). Kromě románu Jurášek napsal také román Divoká réva, kde se zabývá dělnickým hnutím a protinacistickou odbojovou činností.[2]