Petrosaviaceae

Zástupci čeledi jsou vytrvalé byliny. Oba rody mají zcela rozdílný vzhled. Zástupci rodu Petrosavia jsou nezelené byliny bělavé až nahnědlé barvy, vyživující se mykoheterotrofně prostřednictvím symbiotických hub. Vegetativní části jsou redukované, listy jsou přeměněné na blanité, nezelené šupinky přitisklé k lodyze. Naproti tomu Japonolirion osense je zelená bylina s přízemní růžicí čárkovitých až čárkovitě kopinatých, celokrajných listů se souběžnou žilnatinou. Pro oba rody je společná přímá, nevětvená lodyha a podzemní, sympodiálně větvený, šupinatý oddenek. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, trojčetné, uspořádané ve vrcholových hroznech, chocholících nebo okolících. Okvětní lístky jsou volné, po třech ve dvou kruzích. Vnější okvětní lístky jsou kratší a užší než vnitřní. Tyčinek je 6 ve 2 kruzích. Jsou buď volné (Japonolirion) nebo přirostlé k pestíkům a vnitřním okvětním lístkům (Petrosavia). Gyneceum je částečně srostlé ze tří plodolistů s volnými čnělkami, u rodu Japonolirion svrchní se stopkatými pestíky obsahujícími po 4 až 6 vajíčkách, u rodu Petrosavia polospodní s přisedlými pestíky, obsahujícími mnoho vajíček. Plodem je tobolka. Semena jsou drobná, u rodu Petrosavia křídlatá.[1]

Čeleď zahrnuje pouze 3 až 4 druhy (podle taxonomického pojetí) ve 2 rodech a je rozšířena výhradně v Asii. Rod Japonolirion je monotypický, obsahuje tedy pouze jeden druh, Japonolirion osense.[2] Vyskytuje se jako endemit pouze v Japonsku a je to jedna z nejvzácnějších kvetoucích rostlin Japonska. Roste pouze na třech lokalitách, z nichž dvě (hory Šibucu a Tanigawa) se nacházejí na ostrově Honšú a jedna (hora Toikanbecu) na ostrově Hokkaidó. Rostliny rostou na alpínských loukách na hadcovém podloží v nadmořských výškách mezi 1400 a 1600 metrů.[3][4]

Rod Petrosavia zahrnuje 2 nebo 3 druhy (podle pojetí) a je rozšířen ve východní a jihovýchodní Asii od Japonska přes Čínu a Indočínu po ostrovy jihovýchodní Asie.[2] V roce 2018 byl uveřejněn nález Petrosavia sakuraii z indického státu Arunáčalpradéš, čímž se areál rodu rozšiřuje i na Indický subkontinent.[5] Zástupci rodu Petrosavia rostou ve stinném podrostu horských deštných lesů až do nadmořských výšek okolo 2300 metrů.[1]

Řád Petrosaviales, obsahující jedinou čeleď Petrosaviaceae, představuje podle výsledků fylogenetických studií společně s řády Acorales a Alismatales jednu z bazálních vývojových větví jednoděložných rostlin.[6]

Zařazení obou rodů čeledi Petrosaviaceae v taxonomickém systému jednoděložných rostlin bylo po dlouhý čas zcela nevyjasněné a v taxonomických systémech založených na morfologii ani mezi nimi nebyla nalezena souvislost. V prvním vydání systému APG z roku 1998 byly oba rody řazeny do samostatných čeledí, které byly ponechány spolu s dalšími 3 čeleděmi jednoděložných nezařazené do řádu. Teprve v roce 2000 molekulární studie ukázaly souvislost mezi oběma rody, respektive čeleděmi. V systému APG II, vydaném v roce 2003, jsou již oba rody sloučeny do čeledi Petrosaviaceae, která je ale opět ponechána nezařazená do řádu.[3] V systému APG III z roku 2009 pak byl publikován nový řád Petrosaviales a bylo vyjasněno jeho celkové zařazení v systému jednoděložných rostlin.[6]

Zástupci čeledi nemají hospodářský význam.[1]

Japonolirion, Petrosavia[2]