Janez Lipold

V rodném městě zastával po dvacet let funkci starosty a patřil mezi významné národní buditele v regionu Sávské doliny.[2] V roce 1867 se profesně uvádí jako hospodář v Mozirje (Prassberg).[1]

21. ledna 1867 byl zvolen na Štýrský zemský sněm za kurii venkovských obcí, obvod Celje, Oderburg.[1] Uspěl navzdory oficiálnímu slovinskému kandidátovi Radoslavu Razlagovi.[2] Zemský sněm ho 23. února 1867[1] zvolil i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo), za kurii venkovských obcí.[3] Podle údajů z roku 1867 se mandátu okamžitě vzdal tak, aby umožnil novou volbu slovinského kandidáta Radoslava Razlaga. Rezignace ale nebyla přijata.[1] Lipold tak poslancem Říšské rady zůstal, byť nevyvíjel výraznější činnost.[4] Na Říšské radě setrval pod vlivem Luky Svetce, což vedlo k jeho dočasnému rozkolu s hlavním proudem slovinského národního hnutí. V zemském sněmu prosadil v roce 1868 návrh, aby učitelé na vinařské škole v Mariboru uměli i slovinsky. 26. října 1869 pak společně s dalšími slovinskými poslanci rezignoval manifestačně na mandát v zemském sněmu a 31. března 1870 i na mandát v Říšské radě. V následujících volbách již nekandidoval.[2]

Jeho strýcem byl básník Jožef Lipold a bratrem geolog Marko Lipold.[2]