Jan z Moravy

Narodil se jako levoboček Jana Jindřicha a neprovdané ženy svobodného stavu neznámého jména a původu, pravděpodobně kolem roku 1345.[1] Od počátku byl pro svůj nelegitimní původ zřejmě určen k církevní dráze. Vyrůstal pravděpodobně na Moravě, kde navštěvoval některou ze škol – snad olomouckou katedrální, neboť v letech 1357 a 1358 je uváděn jako „žák olomoucké diecéze“.[2] Před rokem 1365 se stal kanovníkem královské kapituly sv. Petra a Pavla v Brně, toho roku také studoval na artistické fakultě.[3] Na konci roku 1368 byl při pobytu v Římě svým strýcem Karlem IV. jmenován proboštem královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, neboť stávající probošt Burchard z Hardeggu při římské jízdě zemřel. Jan se ujal svého úřadu až po návratu do Českého království v létě 1369.[4]

V první polovině roku 1380 Jan rezignoval na brněnský kanonikát a vzdal se též úřadu vyšehradského probošta, neboť byl po smrti Albrechta ze Šternberka zvolen a vysvěcen litomyšlským biskupem.[5] (Avignonský papež Klement VII. do tohoto úřadu však jmenoval Hynka Kluku z Klučova, který ale působil převážně u kurie v Avignonu a jeho reálný vliv na diecézi byl nulový. Přesto se však až do roku 1394 označoval jako zvolený biskup litomyšlský.[6]) Jan převzal správu biskupství, které v následujících letech řídil. Již na přelomu let 1380 a 1381 se po smrti Jana ze Středy pokusil stát olomouckým biskupem, který měl mnohem větší vliv. Jan byl s podporou Václava IV. kapitulou skutečně zvolen, ovšem post nakonec získal kvůli momentálním církevně-politickým zájmům českého krále Petr Jelito.[7] Počátek Janova episkopátu byl poznamenán sporem s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, který vyvrcholil roku 1384 vzájemnou exkomunikací. Posléze se však jejich vztahy normalizovaly.[8] Petr Jelito v roce 1387 zemřel a Jan podnikl druhý pokus o získání tohoto stolce. Tentokrát s podporou svých polorodých bratrů, markrabat Jošta a Prokopa, a proti vůli krále Václava.[9] Pravděpodobně byl zvolen olomouckou kapitulou a je možné, že s pomocí bratrů a s posvěcením nejvyššího maršálka Jindřicha z Lipé biskupství obsadil, i když se králi Václavovi IV. podařilo dosáhnout rychlého papežského jmenování olomouckým biskupem Mikuláše z Riesenburka.[10]

V 80. letech 14. století probíhaly v aquilejském patriarchátu rozsáhlé vnitřní spory a země byla vyčerpána válkou. Dne 27. listopadu 1387 jmenoval papež Urban VI., snad na radu Václava IV., Jana z Moravy patriarchou aquilejským, čímž skončilo i jeho biskupské působení v Litomyšli a Olomouci. Zejména v Udine, hospodářském a strategickém centru patriarchátu, byla volba přijata s velkým nadšením.[11]

Do Itálie dorazil Jan v září následujícího roku[12] a vzhledem k tomu, že chtěl udržet postavení uvadající patriarchální moci, provedl některé reformy a poté zahájil rozsáhlé násilné represe vůči svým odpůrcům z řad plutokracie.[13] Tím se dostal do rozsáhlého konfliktu s místní šlechtou, takže situace v zemi se nijak neuklidnila. Rod Savorgnanů, který dlouhá staletí prakticky ovládal Udine, se chtěl pomstít za vraždu Federica ze Savorgnana z roku 1389, kterou rodina přičítala právě Janovi (i když podle pramenů bylo jeho zapojení do události spíše nepravděpodobné).[14] Savorgnanská klika nechala v létě 1392 zabít Janova rádce biskupa Augustina, bývalého převora augustiniánského kláštera v Brně.[15]

Sám Jan byl Savorgnany zavražděn 13. října 1394 na svém udinském hradě, podle jiných pramenů před jeho branami.[16] Vzhledem ke špatným vztahům Jana a místních důležitých rodin bylo Janovo tělo hned následujícího dne po jeho smrti přesunuto do hrobky jeho strýce, patriarchy Mikuláše, čímž mu byl odepřen vlastní hrob.[17]

V historické paměti v Udine byl i s podporou Savorgnanů líčen jako tyran, který si smrt zasloužil, naopak v Cividale se těšil značné úctě.[18]

• SCHMIDT, Ondřej. Aquilejský patriarcha Jan z Moravy († 1394). Biografie jednoho lucemburského levobočka. Brno, 2015. 251 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Historický ústav. Vedoucí práce Petr Elbel. Dostupné online.
• SCHMIDT, Ondřej. Jan z Moravy: Zapomenutý Lucemburk na aquilejském stolci. Praha: Vyšehrad, 2016. 288 s. ISBN 978-80-7429-741-0.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan z Moravy na Wikimedia Commons

Předchůdce: Albrecht Aleš ze Šternberka

Biskup litomyšlský 1380–1387

Nástupce: Jan Železný

Předchůdce: Petr III. Jelito

Biskup olomoucký 1387

Nástupce: Mikuláš z Riesenburka

Předchůdce: Filip z Alençonu

Patriarcha aquilejský 1387–1394

Nástupce: Antonín I. Gaetani