Jan Zamorski

Pocházel z rodiny zemědělce. Vychodil gymnázium v Rzeszowě a v Jarosławi a od roku 1892 studoval na filozofické fakultě Jagellonské univerzity, kde studoval slavistiku, romanistiku, germanistiku a klasickou filologii. V roce 1897 pobýval po dobu jednoho roku na stáži v Paříži. Založil čtenářský spolek, rolnickou jednotu a rolnické konzumní družstvo. Působil jako naučitel na gymnáziu v Podgórze. Pak vyučoval na státní vyšší reálné škole v Tarnopolu.[1][3]

V letech 1902–1916 působil jako předseda pobočky Sokola v Tarnopolu a Vídni. Od roku 1913 do roku 1914 zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu. Založil list Tygodnik Podolski a Głos Polski. V roce 1911 převzal od zesnulého Stanisława Stojałowského list Pszczółka, který pak názorově přetvořil na orgán národních demokratů.[3]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 68. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911.[4]

V roce 1907 byl uváděn jako člen Národně demokratické strany, která byla ideologicky napojena na politický směr Endecja.[1][2][5] Po volbách roku 1907 i 1911 byl na Říšské radě členem poslaneckého Polského klubu.[4] V době svého působení v parlamentu se uvádí jako profesor na reálné škole v Tarnopolu.[2][6]

Po vypuknutí světové války byl jako protiněmecky orientovaný politik internován, roku 1915 poslán do armády a odvelen na italskou frontu, kde byl roku 1916 zajat.[3] Jeho politická dráha pokračovala i v meziválečném Polsku. Od roku 1919 do roku 1922 byl poslancem ústavodárného a od roku 1922 do roku 1927 řádného Sejmu. Byl členem poslaneckého klubu strany Związek Ludowo-Narodowy.[3]

Po válce byl opět aktivní v žurnalistice jako redaktor několika periodik. Patřil do strany Związek Ludowo-Narodowy a byl členem jejího předsednictva. Po květnovém převratu roku 1926 se stáhl z politicky a vrátil se k učitelské profesi. Od roku 1934 žil na penzi v Żywieci. Za druhé světové války vedl tajné přednášky. Po válce ještě krátce působil jako pedagog a vyučoval angličtinu.[3]