Jan Zajíček (politik)

Jeho otec Michal Zajíček (narozen 1789) byl měšťanem v Prostějově, později nájemce mlýna ve Slavkově u Brna a v Kyjově. Jan se narodil ve Stichovicích (dnes místní část obce Mostkovice) u Prostějova jako nemanželský syn vdově po prostějovském měšťanu Josefu Fickertovi. Biologický otec Michal Zajíček se k synovi přihlásil až roku 1838. Jan tedy v mládí vyrůstal pod jménem Fickert, až dodatečně začal užívat příjmení Zajíček. Roku 1847 koupil mlýn v Krasicích u Prostějova. Působil jako mlynář a oženil se s Rozálií Ablovou (dcera obchodníka a starosty Prostějova Ferdinanda Abla). Měli tři syny a čtyři dcery. Roku 1850 prodal svůj mlýn a nadále působil profesně jako obchodník v Prostějově.[5] Měl velký železářský obchod a dům na prostějovském náměstí.[6]

Byl veřejně a politicky činný. V období let 1864–1867 a znovu 1870–1892 zastával úřad starosty Prostějova.[8] Byl českého původu, ale po příchodu do Prostějova, když se stal obchodníkem, se začal hlásit k německé národnosti a kultuře.[7] Stranicky se profiloval jako německý liberál (takzvaná Ústavní strana, liberálně a provídeňsky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[9] Náležel mezi předáky německé politiky na Moravě. Národní listy ho v nekrologu líčí jako obratného a charakterního muže, jehož zásluhou se stalo, že německá správa obecní téměř plné čtvrtstoletí u vesla se udržela.[6] Používal výlučně němčinu.[10] S českou stranou sváděl dlouhé boje o vedení města. Roku 1892 Češi konečně převádli a Zajíčka nahradil Karel Vojáček.[7][3]

V doplňovacích volbách 8. listopadu 1865 byl zvolen na Moravský zemský sněm za městskou kurii, obvod Prostějov. Do sněmu se po krátké přestávce (v zemských volbách v lednu 1867 zvolen nebyl a místo něj usedl do sněmu za město Prostějov jeho komunální český rival Florián Novák) vrátil již v zemských volbách v březnu 1867, opět za městskou kurii v Prostějově. Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1870. V zemských volbách roku 1871 ho dočasně vystřídal Florián Novák, ale již v zemských volbách v září 1871 se do sněmu vrátil. Po delší přestávce pak opětovně uspěl i v zemských volbách roku 1890.[11] Zemský sněm ho roku 1872 delegoval i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy).[12] Složil slib 12. prosince 1872.[2]

Do roku 1907 žil v Prostějově, pak se přestěhoval do Vídně.[5][7] Podle jiného zdroje se již po svém odchodu z funkce starosty koncem 19. století odstěhoval do Olomouce a pak do Vídně.[6]

V závěru života žil v bídě. Přišel o všechen majetek. České vedení prostějovské radnice mu dokonce muselo přispět na živobytí.[6] Zemřel v červnu 1915 ve Vídni.[7]