Jan Voborský

Maturoval s vyznamenáním na gymnáziu v Týně nad Vltavou. Chtěl pokračovat ve studiu své velké záliby, chemie, ale nebyl k vysokoškolskému studiu z politických a kádrových důvodů doporučen. Rodinný známý, starý sládek Jana doporučil tehdejšímu řediteli pivovaru Braník Františku Hlaváčkovi a ten jej do pivovaru vzal.[1] Během roku prošel mnoha odbornými pracemi. Poté v letech 1954–1959 studoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze na potravinářské fakultě se specializací kvasná chemie.

Po promoci se dostal na umístěnku do laboratoře v pivovaru Starobrno. Následně působil v pivovaru Vyškov a v pivovaru v Kroměříži, kde v té době přestavovali varnu. Zájem o vědu jej vedl k přijetí místa ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském v Praze (VÚPS).

Tam měl možnost spolupracovat s řadou vynikajících pivovarských odborníků, kteří ovlivnili jeho další odborný růst. Začal svou činnost u Ing. Zdeňka Šauera, který měl na starosti filtraci. V té době vyvinula Destila Brno první československý naplavovací filtr, který byl instalován v Brně. Spolu s Ing. Šauerem jej zprovoznili. Voborský v rámci této spolupráce realizoval svůj návrh na automatizaci dávkování křemeliny, který byl pak uskutečněn v několika pivovarech (např. Gambrinus v Plzni). Později spolupracoval v této oblasti se švýcarskou firmou Filtrox.

Jan Voborský pracoval na výzkumných úkolech i v oblasti sladařství. V polovině 60. let  se tým vedený Ing. Z. Šauerem, v němž  byl spolu s Voborským i Ing. Tomáš Lejsek, zapojil do projektu Ing. Šolka, který přišel s nápadem kontinuální sladovny. Pro tento technický projekt vypracoval tým na VÚPS v Praze podrobnou technologii a Voborský ve spolupráci s Výzkumným ústavem tepelné techniky propočítal průběh sušení sladu na šestipánové sušárně. Projekt byl realizován v plzeňském pivovaře, avšak pro technické  problémy byl zastaven. Přibližně v této době začíná i jeho publikační činnost doma i v zahraničí.

Voborský se nadále věnoval problematice filtrace piva, orientoval se na projekt náhrady zahraniční křemeliny křemelinou domácí provenience, což se nakonec ve spolupráci s Calofrigem Borovany podařilo. Od roku 1968 začal úzce spolupracovat s Ing. Miroslavem Kahlerem, CSc. Podílel se na zavádění cylindro-kónických tanků a na vývoji a aplikaci imobilizovaných kvasinek při výrobě piva. V letech 1970–74 v rámci výzkumného úkolu ověřoval schůdnosti projektu kontinuální výroby mladiny v pivovaru v Holešovicích.

Podílel se i na dolaďování technologií v pivovarech, které u nás v sedmdesátých i osmdesátých letech vznikaly nebo procházely rekonstrukcí. Např. v pivovarech v Nošovicích nebo v Mostě nebo na Slovensku v Topolčanech, Hurbanovu, Rimavské Sobotě, Šariši i jinde.

Poznatky ze společné vědecko-výzkumné činnosti i realizace řady projektů, především při otevírání pivovarů a jejich technologických částí, využil spolu s Ing. Miroslavem Kahlerem, CSc., k napsání publikace Filtrace piva, která vyšla v roce 1981 a dočkala se ruské mutace v roce 1986. Za české vydání obdrželi autoři od Českého literárního fondu v roce 1982 tzv. tvůrčí prémii.

Spolupracoval také s mnoha vědeckými a výzkumnými kapacitami českého pivovarství té doby. Patřila k nim především prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc., se kterou jako člen týmu vydal několik publikací, např. Pivovarsko-sladařská analytika. S východoněmeckým kolegou G. Häntzem napsal kapitolu Filterhilfsmittel v knize  Analysenmethoden für die Brau- und Malzindustrie (Analytické metody v pivovarském a sladařském průmyslu). Jako člen různých odborných týmů získává v roce 1986 a v roce následujícím autorská osvědčení, další potom v roce 1997.

Třetím okruhem vědeckého bádání Ing. Voborského byla senzorika piva. Zkoumal, opět především s Ing. M. Kahlerem, vlivy těkavých látek na senzoriku piva. O této i jiných problémech následně publikoval odborné statě v časopisech, zejména v Kvasném průmyslu. Těchto článků bylo na čtyřicet a některé z nich byly přeloženy a vydány v zahraničních časopisech. Byl častým přednášejícím na vědeckých sympoziích a jejich aktivním účastníkem. V této souvislosti nelze opomenout především renomované Pivovarsko-sladařské dny.[2]

Po odchodu do důchodu pokračoval ve spolupráci s VÚPS, s německou společností FHM a dalšími subjekty ověřoval a zaváděl filtrační  a stabilizační prostředky v pivovarech v Česku, na Slovensku a v Polsku.

V roce 2008 Český svaz pivovarů a sladoven jej uvedl za jeho celoživotní dílo a přínos českému pivovarství do Síně slávy českého pivovarství a sladařství.[3]