Jan Pleva

Pocházel z rychtářského rodu Plevů usazených v Skrýšově u Polné již od 16. století. Vychodil obecnou školu v Janovicích a měšťanskou školu v Polné. Následovalo studium na německojazyčné střední škole v Jihlavě. Od roku 1864 byl aktivní ve veřejném životě v rodné obci, kde působil jako statkář. V roce 1872 se stal okresním starostou v Polné a na tomto postu setrval až do roku 1923.[2]

V 70. letech 19. století se zapojil do zemské a později i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1876 byl zvolen na Český zemský sněm v kurii venkovských obcí (obvod Německý Brod – Humpolec – Polná – Přibyslav).[3] Nahradil zesnulého poslance Václava Zeleného. V rámci politiky pasivní rezistence (český bojkot zemského sněmu) nicméně mandát nepřijal a byl pak pro absenci zbaven poslaneckého křesla. V doplňovacích volbách roku 1877 byl manifestačně zvolen znovu.[4] Uspěl za svůj obvod i v řádných volbách roku 1878.[5] Mandát obhájil i ve volbách roku 1883[6] a volbách roku 1889.[7] Zasedal i na Říšské radě, kam byl zvolen ve volbách do Říšské rady roku 1885 za kurii venkovských obcí, obvod Německý Brod, Polná atd.[8]

Patřil k staročeské straně (Národní strana).[9] Po volbách v roce 1885 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[10]

Byl aktivní v četných národohospodářských a zemědělských organizacích. V letech 1908–1911 byl místopředsedou zemědělské rady. Podílel se na podpoře lnářské výroby na Vysočině a na zakládání družstevních lihovarů a škrobáren. V roce 1907 mu byl udělen Řád železné koruny III. stupně. Zasedal v okresní školské radě v Německém Brodu a předsedal Hospodářskému spolku v Polné. Zasloužil se o vydávání prvního polenského regionálního periodika Rozhledy po zemědělství na pomezí českomoravském. Organizoval zemědělské kurzy.[2]

V roce 1918 se krátce stal vysokým úředníkem československého ministerstva zemědělství. Zemřel v březnu 1929 v Německém Brodě, kde na sklonku života pobýval u své dcery Marie Sovové-Plevové.[2][11]