Jan Hřímalý

Jan Hřímalý, Иван Войцехович Гржимали (13. dubna 1844 Plzeň[1]11. ledna 1915 Moskva) byl český houslista a hudební pedagog.

Jan Hřímalý
Jan Hřímalý
Základní informace
Narození13. dubna 1844
Plzeň
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. ledna 1915 (ve věku 70 let)
Moskva
Ruské impérium Ruské impérium
Místo pohřbeníVvěděnský hřbitov
Povoláníhouslista a hudební pedagog
Nástrojehousle
RodičeVojtěch Hřímalý starší
PříbuzníMarie Hřímalá, Anna Hřímalá, Bohuslav Hřímalý, Jaromír Hřímalý a Vojtěch Hřímalý mladší (sourozenci)
Otakar Hřímalý (synovec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Portrét od Michala Fjodoroviče Šemjakina

Pocházel z hudební rodiny Hřímalých. Základní hudební vzdělání získal u svého otce Vojtěcha a staršího bratra téhož jména. Studoval na Pražské konzervatoři hru na housle u Moritze Mildnera. Po studiích se stal koncertním mistrem symfonického orchestru v Amsterdamu, kde působil v letech 18621868. Neúspěšně se ucházel o místo profesora Pražské konzervatoře po svém učiteli Moritzi Mildnerovi. V Praze založil a vedl Kvarteto bratří Hřímalých. Spolu s bratry vystupovala i jejich sestra Marie Hřímalá.

V roce 1869 odešel do Moskvy a stal se učitelem hry na housle na moskevské konzervatoři. Profesorem houslového oddělení konzervatoře byl tehdy Ferdinand Laub. Hřímalý se oženil s jeho dcerou Isabellou a po odchodu Lauba ze zdravotních důvodů byl v roce 1874 jmenován na jeho místo. Profesorem moskevské konzervatoře zůstal až do své smrti v roce 1915.

Hořejšího umění si vysoce cenil Petr Iljič Čajkovskij. Účinkoval při premiérách Čajkovského smyčcových kvartetů č. 2 (1874) a č. 3 (1876) a Klavírního tria a-moll (1882). Byl jedním z prvních umělců, jejichž hra byla zaznamenána na voskové válečky fonografu. Spolu se skladatelem Antonem Stěpanovičem Arenským nahrál jeho Klavírní trio d-moll.

Proslul jako znamenitý pedagog. Z mnoha jeho žáků vynikli zejména Iosif Kotek, Reinhold Glière (svému učiteli věnoval Smyčcový oktet op. 5), Vladimir Bakalejnikov, Arcadij Dubenskij, či Pjotr Stoljarskij (budoucí učitel Davida Oistracha a Leonida Kogana.

Kromě koncertní a pedagogické činnosti publikoval i řadu technických houslových studií.

Pedagogické dílo

  • Doppelgriff-Übungen
  • Tonleiter studien
  • Úprava Mazasovy houslové školy

Zajímavost

V Plzni byla na jeho počest nazvána jedna z ulic v části Jižní předměstí.[2]

Odkazy

Reference

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • Pazdírkův hudební slovník naučný : Část osobní. II, Svazek prvý. A-K, Brno, 1937

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.