Jan František Kryštof z Talmberka

Jeho rodiči byli František Vilém z Talmberka, český královský komorní rada a hejtman Čáslavského okresu a Uršula Kateřina, roz. z Pappenheimu. O jeho vzdělání mnoho nevíme. Kněžské svěcení přijal roku 1669 a poté se stal duchovním správcem v chrámu svatého Víta a děkan kolegiátní kapituly u svatého Apolináře v Praze. Byl rovněž kanovníkem v Olomouci a Výškovicích a také proboštství (prepozitutu) Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě.

Císař Leopold I. jmenoval Jana Františka Kryštofa z Talmberka za nástupce královéhradeckého biskupa Jana Bedřicha z Valdštejna, jenž se stal arcibiskupem pražským. Papežské potvrzení od Inocence XI. proběhlo 19. října 1676 a biskupské svěcení přijal 3. ledna 1677 ve svatovítském chrámu z rukou svého předchůdce. Jelikož v té době v Hradci Králové dosud neexistovala důstojná biskupská rezidence, Talmberk se do Hradce přestěhoval až na naléhání papeže 23. října 1677.

Kostel svaté Markéty Antiochijské v Podlažicích, který biskup vybudoval a také místo jeho posledního odpočinku.

I přes velmi omezené finanční možnosti biskupství podařilo se Talmberkovi přestavět někdejší dům rodu Gallasů na biskupskou rezidenci. V roce 1686 se však neúspěšně pokusil přenést svou rezidenci do starého purkrabství a starého zámku. Rovněž nebylo možno zřídit kněžský seminář ani obydlí pro duchovní správu katedrály, neboť královéhradečtí radní se nehodlali vzdát svých privilegií. I přesto se Talmberkovi podařilo vytvořit správu diecéze a své biskupství poprvé navštívit.

Po smrti byl pochován v jím zásadně opraveném kostele svaté Markéty Antiochijské v někdejším Podlažickém klášteře.