Jan Buchal

Jan Buchal se vyučil automechanikem. V roce 1938 nastoupil jako řidič k četnictvu, kde sloužil až do roku 1947, kdy byl ze zdravotních důvodů a po nátlaku místních komunistů nucen odejít. Od roku 1946 byl členem Československé strany národně socialistické.[1]

Po únoru 1948 se aktivně zapojil do protikomunistického odboje na Ostravsku, konkrétně do odbojové skupiny Viléma Václíka, která však již byla infiltrována StB.[1] Roku 1949 byl zatčen a posléze „přičleněn“ do procesu s Miladou Horákovou jako důkaz, že skupina připravovala ozbrojené akce na Ostravsku. Jan Buchal byl v politickém monstrprocesu odsouzen k trestu smrti. Dne 8. června 1950 rozsudek potvrdil Nejvyšší soud. Žádost o milost byla zamítnuta. 27. června byl Jan Buchal v Praze ve věznici Pankrác popraven.

Tělo Jana Buchala bylo po popravě předáno k pitvě do Ústavu soudního lékařství. Následně byly Buchalovy ostatky zpopelněny ve Strašnickém krematoriu, kde také zůstala uskladněna jeho urna. Dne 6. října 1953 byla urna přesunuta z krematoria do skladu v pankrácké věznici. Dne 5. května 1965 byla urna pohřbena do hromadného hrobu na motolském hřbitově.[2] Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Buchalův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.[3]

Rehabilitován byl až po roce 1989. V roce 1993 bylo Janu Buchalovi za jeho účast v protikomunistickém odboji uděleno in memoriam čestné občanství města Ostravy.[4]

Ať žije svobodné Masarykovo a Benešovo Československo.[5]