Jan Niecisław Baudouin de Courtenay

Jan Niecislaw Baudouin de Courtenay [bóduén d'kurtné] (13. březen 1845, Radzymin u Varšavy – 3. listopad 1929, Varšava) byl polský jazykovědec a slavista, průkopník fonologie, předchůdce strukturalismu a zakladatel kazaňské školy, jednoho z ohnisek strukturalistické jazykovědy. Zabýval se také problémy mísení jazyků, dětské řeči, nářečí a vlivu jazyka na světový názor.

Jan Niecisław Baudouin de Courtenay
Narození13. března 1845
Radzymin
Úmrtí3. listopadu 1929
Varšava, Polsko Polsko
Místo pohřbeníProtestantský hřbitov ve Varšavě
Povoláníjazykovědec, profesor, esperantolog, filolog, slavista a fonetik
Alma materVaršavská univerzita (1862–1866)
Jagellonská univerzita
Varšavská střední škola
Univerzita Karlova
Humboldtova univerzita
Lipská univerzita
Tématalingvistika
OceněníŘád sv. Anny 2. třídy
Řád sv. Vladimíra 4. třídy
Řád sv. Stanislava 3. třídy
Řád sv. Stanislava 2. třídy
Řád sv. Anny 3. třídy
… více na Wikidatech
Politická příslušnostKonstitučně demokratická strana
Manžel(ka)Romualda Baudouin de Courtenay
DětiCezaria Anna Baudouin de Courtenay-Ehrenkreutz-Jędrzejewiczowa
Zofia Baudouin de Courtenay
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se do francouzské rodiny, usedlé v Polsku, jeho otec byl zeměměřič. Roku 1862 se zapsal na Varšavskou univerzitu, kde vystudoval historii a filosofii. Získal ruské státní stipendium, takže mohl studovat na Karlově univerzitě v Praze, na univerzitě v Jeně a na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Roku 1870 obhájil v Lipsku doktorát prací o staré polštině před 14. stoletím. Od roku 1875 byl profesorem v Kazani, od roku 1883 v Tartu (dnes Estonsko), od roku 1894 na Jagellonské univerzitě v Krakově, v letech 1899–1918 na Petrohradské státní univerzitě a od roku 1918 na Varšavské univerzitě, kde působil až do smrti.

Dílo

Napsal přes 300 vědeckých prací v šesti jazycích, mezi nimiž vyniká fonologická studie Versuch einer Theorie phonetischer Alternationen ("Pokus o teorii fonetických alternací", 1895) a slavistická práce Zarys historii języka polskiego (Náčrt dějin polského jazyka).[1][2]

Hlavními a trvalými výsledky jeho práce je jednak zmíněná teorie fonetických alternací, ale hlavně zavedení pojmu foném a rozlišení mezi jazykem (jazykovou kompetencí) a řečí (promluvou) jakožto aktualizací této kompetence. Patří k zakladatelům synchronní (tj. nikoli historické) a strukturální lingvistiky, která řečové zvuky nechápe jen jako akustické jevy, ale jako součásti jazykového systému.

Ocenění

Od roku 1887 byl členem Polské akademie věd a od roku 1897 Petrohradské akademie věd. Byl nositelem Řádu sv. Anny (2. a 3. stupně), Řádu sv. Vladimíra (4. stupně), Řádu sv. Stanislava (3. a 4. stupně) a pamětní medaile Alexandra III.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Niecisław Baudouin de Courtenay na francouzské Wikipedii.

  1. http://encyklopedie.vseved.cz/Baudouin+de+Courtenay
  2. http://www.britannica.com/biography/Jan-Niecislaw-Baudouin-de-Courtenay

Literatura
  • Ottův slovník naučný, heslo Baudouin de Courtenay, sv. 3, str.493
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.