Jan Bartejs

Jan Bartejs (24. listopadu 1912, Třebíč[1]13. března 1963, tamtéž[1]) byl československý voják a velitel výsadku Potash.[1]

Jan Bartejs
Narození24. listopadu 1912
Třebíč
Úmrtí13. března 1963 (ve věku 50 let)
Třebíč
NárodnostČeši
Povolánívoják
OceněníSlavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

Narodil se 24. listopadu 1912 v Třebíči. Otec Jan pracoval v obuvnictví, matka Marie, rozená Dvořáková byla v domácnosti, později pracovala jako dělnice. Měl dvě sestry.

Absolvoval obecnou školu a reálné gymnázium. Po maturitě v roce 1934 nastoupil na základní vojenskou službu v Uherském Hradišti u pěšího pluku. Po zařazení do důstojnické školy a povýšení na svobodníka aspiranta sloužil u pěšího pluku v Kroměříži. Od začátku roku 1936, již v hodnosti podporučíka sloužil u 8. pěšího pluku v Místku. Od 16. července 1936 pokračoval ve služebním poměru jako velitel roty. 1. srpna 1938 byl povýšen na poručíka pěchoty. 14. března se stal jedním z účastníků přestřelky, kdy se příslušníci místeckého pluku postavili postupující německé armádě.[2]

V exilu

Protektorát opustil 27. dubna 1939. Překročil hranice do Polska a přihlásil se na československém konzulátě v Krakově. Poté odplul do Francie, kde se pokusil o vstup do Cizinecké legie, byl však odmítnut. 4. října 1939 byl prezentován u československé zahraniční armády a byl zařazen k 1. pěšímu pluku. Do odjezdu do Anglie 12. července 1940 postupně sloužil u všech tří pěších pluků.

V Anglii byl do 15. května 1943 veden jako nezařazený důstojník (mezi tím absolvoval na podzim 1942 parakurz) , poté byl zařazen jako velitel baterie kanónů. Od 12. července 1943 do 23. února 1944 absolvoval tělovýchovný kurz, opakovací parakurz, konspirační a spojovací kurz, dále pak udržovací tělovýchovný kurz a absolvoval spojovací cvičení v Londýně. 16. dubna se přesunul na vyčkávací stanici v Itálii.[2]

Nasazení

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Potash.

Společně s ostatními příslušníky desantu byl vysazen 5. května 1944 u obce Ostrata. Skupina byla 6. května rozprášena. Spolu s Machovským se dostali na Slovensko, kde se skrývali až do léta. Poté se vrátili a pokusili se vyzvednout ukrytou radiostanici. Již samotnému se mu podařilo navázat kontakt s odbojem a poté i s dalším příslušníkem desantu Pelcem. Na jaře 1945 se setkal s dalším výsadkářem Bogatajem. Podílel se na několika sabotážních útocích proti železnici u Uherského Brodu.[1]

Po válce

Po skončení války byl nejprve přidělen k II. oddělení hlavního štábu MNO a poté k 27. pěšímu pluku v Uherském Hradišti 27. července 1945 byl povýšen na kapitána pěchoty, 28. října téhož roku byl povýšen na štábního kapitána pěchoty. V roce 1946 se oženil (manželství zůstalo bezdětné), 31. října téhož roku byl náhle a neodůvodněně propuštěn z armády. Pracoval jako pomocný dělník do 6. října 1949, kdy byl zatčen StB. Byla mu odejmuta vojenská hodnost a byl vězněn v tzv. Domečku na Pankráci. 15. prosince 1950 byl odsouzen ke třem letům odnětí svobody za trestný čin přípravy vojenské zrady.[2]

Trest si odpykával v pracovním táboře v Jáchymově. 20. května 1952 byl propuštěn poté, co ho odvolací soud zprostil obvinění. Pracoval jako pomocný dělník v Třebíči a byl pravidelně vyslýchán StB. Na následky podlomeného zdraví zemřel 11. března 1963. Rehabilitován pak byl až v roce 1968 a posléze plně rehabilitován byl až v roce 1991.[1][2]

Vyznamenání

Odkazy

Literatura

  • REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
  • LÁNÍK, Jaroslav a kolektiv. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR-AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9.

Externí odkazy

Reference

  1. BLAŽEK, Tomáš. Za Československo nasazoval život, místo vděku se pak dočkal vězení. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-05-14 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online.
  2. MEJZLÍK, Jaroslav. Naši krajané v boji za svobodu. 1.. vyd. Třebíč: Okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu, 1997. 140 s. Dostupné online. S. 15–17.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.