Jakub Stuart, vévoda z Cambridge

Jakub se narodila dne 12. července 1663 v St James's Palace v Londýně. Byl druhým synem a prvním přeživším dítětem Jakuba II. Stuarta a jeho první manželky Anny Hydeové. Byl vnukem krále Karla I. Stuarta a pravnukem francouzského krále Jindřicha IV. O deset dní později byl pokřtěn Gilbertem Sheldonem, arcibiskupem z Canterbury. Jeho kmotry se stali jeho strýc a v té době vládnoucí král Karel II., a jeho dědeček z matčiny strany Edward Hyde, 1. hrabě z Clarendonu. Během křtu jej držela na rukou Mar Fairfax, vévodkyně z Buckinghamu.

Jakub byl prapravnukem skotského krále Jakuba VI. Stuarta, který byl zároveň prvním králem Anglie z rodu Stuartovců. Během Anglické občanské války uprchl jeho strýc Karel II. do Francie. Tři roky před Jakubovým narozením byl však povolán zpět a tak se Jakub narodil jako synovec krále. Během Jakubova života byl jeho otec členem anglikánské církve a všechny jeho děti byly vychovávány podle církevních hodnot. Dva roky po smrti Jakuba jeho otec konvertoval k římskokatolické církvi.

Dne 23. srpna 1664 byl Jakub jmenován vévodou z Cambridge a baronem z Dauntesey svým strýcem Karlem II. Tento titul nesli celkem čtyři synové Jakuba II., oficiálně však byli jmenováni jen Jakub a po jeho smrti jeho bratr Edgar. Tento titul dostávali běžně ti synové, kteří se měli stát v budoucnu králi. V roce 1665 se však narodila Anna, která byl tou, která se nakonec stala anglickou a skotskou královnou. Byla také jedinou sestrou Jakuba, která se narodila během jeho krátkého života. V roce 1666 se narodil ještě velmi krátce žijící bratr, který nesl titul vévody z Kendalu.

Dne 3. prosince 1666 byl Jakub pasován rytířem Podvazkového řádu.[1] U kulatého stolu, kde se scházel král Karel II. s ostatními rytíři jej zastupoval James Scott (sedmnáctiletý nelegitimní bratranec Jakuba a syn krále Karla II.) nebo Edward Montagu. Jakub se osobně účastnil jen pasování, kdy mu řád okolo krku dal princ Ruprecht Falcký. Nakonec král políbil Jakuba a tím ceremoniál skončil. V té době to vyvolalo ve společnosti nepokoje, jelikož měl král pouze nelegitimní potomky mimo manželství a tímto ceremoniálem dal najevo, že dědicem trůnu je jeho synovec, nikoliv syn. V květnu roku 1665 podepsal král patent, ve kterém se zavázal k vyplácení 3 000 pencí ročně malému Jakubovi. Tyto peníze nemohl sám osobně spravovat až do svých čtrnáctých narozenin, do té doby je dostávali jeho rodiče nebo jeho vychovatelky.

Ke konci dubna roku 1667 Jakub vážně onemocněl. Pravděpodobně se jednalo o neštovice nebo dýmějový mor. Očitý svědek Samuel Pepys uvedl, že vévoda z Cambridge je plný skvrn a jeho doktor Frazier nevěděl, jak tuto nemoc léčit. Dne 22. května onemocněl i vévoda z Kendalu, který trpěl křečemi a nakonec zemřel. Jakub byl přesunut do Richmondu, aby nemohl nakazit ostatní členy královské rodiny. Jeho matka se velmi bála o jeho život poté, co zemřel i vévoda z Kendal. Podle Pepysových zápisků rodina ztratila víru v uzdravení Jakuba již v červnu a nakonec v to přestali doufat i poddaní v království. Nicméně 9. června 1667 bylo oznámeno, že vévoda z Cambridge se zotavuje a předpokládá se, že přežije.

Jakub však 20. června zemřel, což šokovalo celý národ. Jakub II. Stuart, v té době stále ještě vévoda z Yorku, po jeho smrti neměl žádné další mužské potomky. Z Westminsterského paláce nevyšel až do jeho pohřbu o šest dní později. Jakub byl pohřben ve Westminster Abbey.

Pepys napsal, že během Jakubovy nemoci byli Angličané velmi znepokojeni tím, co se stane v případě jeho smrti, a byli zklamáni, že skutečně zemřel. Král ani nevydal oficiální prohlášení a nenařídil dvoru smutek.

Titul vévody z Cambridge a barona z Dauntsey byl po smrti Jakuba neobsazený. Ke konci roku byl poté předán jeho bratru Edgarovi.

Portrét Jakuba byl vyhotoven na přání Lady Mary, pozdější královny Marie II. Stuartovny a byl vystaven na hradě Windsor.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku James Stuart, Duke of Cambridge na anglické Wikipedii.