Jakub Beer

Pocházel z chudé západočeské rodiny. Vystudoval gymnázium v Chebu a filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Následně vstoupil do řádu křižovníků, kde složil 17. února 1820 řeholní slib. Působil jako doktor teologie a profesor náboženství na filozofické fakultě v Praze, později vyučoval i pedagogiku a dogmatiku. 27. ledna 1840 byl zvolen velmistrem křižovnického řádu.[1] Coby nejvyšší představený řádu nechal opravit klášterní chrám a věnoval plochu před klášterem na zbudování pomníku Karla IV. Získal titul infulovaný prelát zemský.[2]

V roce 1848 obdržel k 500. výročí vzniku pražské univerzity doktorát z filozofie. Roku 1850 se stal ředitelem c. k. vědecké komise pro schvalování kandidátů na gymnaziální učitele. V roce 1859 ho vláda ustanovila do komise pro opravy systému přímých daní. V té době již po několik let zasedal v zemském výboru.[1] Po obnovení ústavního života byl v zemských volbách v Čechách v roce 1861 zvolen do Českého zemského sněmu za velkostatkářskou kurii (skupina nesvěřenecké velkostatky).[3]

Byl aktivní i jako spisovatel (psal německy). V roce 1854 mu byl udělen komturní kříž Řádu Františka Josefa. V roce 1865 získal Řád železné koruny druhé třídy. Zemřel roku 1866 náhle, na mozkovou příhodu. Pohřben byl v Hloubětíně.[1]