Jakovlev Jak-17

Jak-17
	Jak-17 ČSLA, Letecké muzeum Kbely
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Jakovlev
První let	červen 1947
Zařazeno	1948
Vyřazeno	počátek 60. let
Uživatel	Sovětské letectvo; Polské letectvo; Rumunské letectvo
Výroba	1948-1949
Vyrobeno kusů	430 ks
Vyvinuto z typu	Jakovlev Jak-15
Varianty	Jakovlev Jak-23
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakovlev Jak-17 (rusky: Як-17, kód v rámci USAF/DOD: Type 16, v kódu NATO Feather) byl jeden z prvních sovětských proudových stíhacích letounů. Byl odvozen ze svého předchůdce Jaku-15.

Jak-17 byl vyvinut v roce 1947. Prototyp označený Jak-15U, konvertovaný z Jaku-15, poprvé vzlétl 6. června 1947. Nejviditelnějším rozdílem byl nový příďový podvozek. Méně viditelnou změnou oproti dřevěnému Jaku-15 byl vyšší podíl kovů v konstrukci. V březnu 1948 byl vydán příkaz k sériové výrobě a označení bylo změněno na Jak-17. Nový typ byl poprvé představen veřejnosti v roce 1949 na Sovětském leteckém dni v Tušinu. Vyráběny byly pouze dvě varianty: jednomístný stíhač Jak-17 a dvoumístný cvičný letoun Jak-17UTI. Celkem bylo v letech 1948 až 1949 vyrobeno 430 kusů.

Jak-17 jako jeden z prvních sovětských proudových letounů trpěl mnoha neduhy, mezi něž patřila relativně nízká rychlost a dolet a nespolehlivý motor založený na německém Junkers Jumo 004, s komplikovaným startem. Na druhou stranu jeho ovládání bylo velmi jednoduché a podobné ovládání rozšířených pístových stíhačů Jak-3 a Jak-9, díky čemuž byl skvělým přechodovým typem na novou proudovou techniku.

Varianty

Jak-15U (Yak-15U-RD-10):
UTI Yak-17-RD10 (Yak-21T): (nezaměňovat s dřívějším Jak-17-RD10)
Jak-17:
Yak-17UTI: (Type-26/Magnet) (také známý jako Jak-17V) – dvousedadlová cvičné verze poprvé představená veřejnosti v roce 1949 na Sovětském leteckém dni v Tušinu. Kanóny byly u této varianty odstraněny a nahrazeny kulometem UBS ráže 12,7 mm.
Jak-21T
Jak-17UTI

Uživatelé

Cvičný Jak-17UTI, Polské letecké muzeu Krakow

Bulharsko Bulharsko

Bulharské letectvo používalo malý počet letadel Yak-17UTI mezi lety 1951-1954.

Čína Čína

Letectvo Čínské lidové republiky

Československo Československo

Československé letectvo zkoušelo 1 stroj (výrobní číslo IS-10001) dodaný 26. října 1949 pod označením S-100.[1]

Polsko Polsko

Polské letectvo používalo 3 Jaky-17 a 1 Jak-17UTI od roku 1950. Ze služby byly vyřazeny v roce 1955. Poslední Jak-17 s imatrikulací SP-GLM byl používán při testování v letech 1957–1960.

Rumunsko Rumunsko

Rumunské letectvo používalo devět Jaků-17UTIs jako cvičné pro Jak-23 mezi lety 1951 až 1958

Sovětský svaz Sovětský svaz

Sovětské letectvo používalo Jaky-17 od roku 1948 do začátku 50. let.

Specifikace (Jak-17)

Jak-17, letecké muzeum Monino

Technické údaje

Osádka: 1 pilot
Rozpětí: 9,20 m
Délka: 8,70 m
Výška: 2,30 m
Nosná plocha: 14,9 m²
Hmotnost prázdného stroje: 2081 kg
Vzletová hmotnost : 2890 kg
Max. vzletová hmotnost : 3240 kg
Pohonná jednotka: 1× proudový motor Tumanskij RD-10 A
Tah pohonné jednotky: 8,9 kN

Výkony

Maximální rychlost: 748 km/h
Dolet: 395 km
Dostup: 12 750 m
Stoupavost: 12 m/s

Výzbroj

2× kanón Nudelman-Suranov NS-23 ráže 23 mm s 60 náboji každý

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yakovlev Yak-17 na anglické Wikipedii.

Letecké muzeum Kbely - Jakovlev Jak-17. vhu.cz [online]. [cit. 2007-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-13.

Literatura

MATOULEK, Jaroslav. Jakovlev Jak-17 v Československu. Letectví a kosmonautika. Duben 2021, roč. 100., čís. 4, s. 46 a 47. ISSN 0024-1156.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakovlev Jak-17 na Wikimedia Commons
(česky) Jakovlev Jak-17 (Feather)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Letecké muzeum Kbely - Jakovlev Jak-17. vhu.cz [online]. [cit. 2007-06-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-13.