Jakob Fugger

Jakob Fugger (6. března 1459, Augsburg – 30. prosince 1525, tamtéž), uváděný rovněž s predikátem z Lilie (německy von der Lilie) či s přízviskem Bohatý, méně často také jako Jakob II. Fugger, byl příslušníkem augsburského obchodnického rodu Fuggerů a mezi léty přibližně od roku 1495 až 1525 jeden z nejvýznamnějších obchodníků, bankéřů a důlních podnikatelů v Evropě. Ze své rodinné firmy po několika desetiletích dokázal vytvořit podnik celoevropského významu spolupracující s nejvýše postavenými lidmi své doby. Své vzdělání získal již jako čtrnáctiletý chlapec v Benátkách, kde se přibližně do roku 1487 zdržoval. Jakob Fugger byl zároveň duchovním, získal dokonce obročí, nicméně v klášteře nikdy nežil.

Jakob Fugger
Portrét Jakoba Fuggera od Albrechta Dürera z roku 1519
Narození6. března 1459
Augsburg, Švábsko
Úmrtí30. prosince 1525 (ve věku 66 let)
Augsburg, Švábsko
Místo pohřbeníFugger Chapel
Povoláníbankéř, obchodník a podnikatel
Majetek2,1 mil. Gulden (1527)
Nábož. vyznáníkatolická církev
ChoťSibylle Fugger
RodičeJakob Fugger a Barbara Fugger
RodFuggerové z Lilie
PříbuzníGeorg Fugger, Ulrich Fugger starší a Marcus Fugger (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Základ rodinného majetku tvořily příjmy především z obchodování s bavlnou v Itálii. V Augsburgu vlastnili Fuggerové rovněž obchod s plátnem a přízí. Rodinná firma zažila rychlý růst poté, co bratři Ulrich, Georg a Jakob Fuggerové začali realizovat bankovní půjčky a obchody s habsburským rodem a papežskou kurií a současně započali s horním podnikáním v Tyrolsku a od roku 1493 zejména na Slovensku, kde mohutnými investicemi do těžby stříbra a mědi vybudovali bezkonkurenčně největší podnik a Slovensko se díky tomu v té době stalo největším producentem mědi na světě.[1] Od roku 1525 vlastnila firma rodiny Fuggerů rovněž práva k dobývání rtuti a cinabaritu v Almadénu v Kastilii.

Po roce 1487 stanovil Jakob Fugger obchodní politiku firmy a směr, kterým se bude ubírat. To mělo za následek, že se po více než deseti letech z běžného obchodního podniku stala významná firma evropského formátu s výrazným podílem v báňském a bankovním sektoru.[2] Firma rodiny Fuggerů pak dokonce dočasně získala téměř monopolní postavení na evropském trhu s mědí. Tu ze slovenských dolů s pomocí portugalských mořeplavců vyvážela především do východní Indie. S pomocí Španělů expandovala rovněž do Ameriky, kam kromě kovů exportovala také tkaniny, cenná koření a další výrobky.[1] S portugalskou flotilou se v letech 1505 až 1506 sám zúčastnil cesty německých obchodníků do Indie.

Svojí finanční podporou habsburskému domu ovlivňoval augsburský bankéř evropskou politiku. Financoval mocenský vzestup císaře Maxmiliána I. jakož i rozhodující volbu jeho vnuka, španělského krále Karla I., pozdějšího Karla V., za císaře Svaté říše římské. Jakob Fugger financoval rovněž sňatkovou politiku, která v konečném důsledku pojistila Habsburkům vládu nad Čechami a Uhrami.

Trvalou popularitu si Jakob Fugger zajistil zřízením dobročinné nadace. Ta v roce 1521 založila v Augsburgu předměstí Fuggerei, v němž za symbolický nájem bydleli chudí augsburští občané společně s řemeslníky a nádeníky. Toto sídliště funguje dodnes a je nejstarším sociálním bydlením na světě.

Rodina byla v roce 1473 obdařena erbem.[3] Zakoupením hrabství Kirchberg a panství Weißenhorn s městem Weißenhorn jakož i panství Wullenstetten a Pfafenhofen jižně od Ulmu získal v roce 1507 Jakob Fugger pro svou rodinu predikát z Lilie (von der Lilie), v roce 1511 dosáhl povýšení do šlechtického stavu. Povýšení obchodníka na svobodného pána nemělo v té době v říši obdoby.[4] V roce 1514 získali Fuggerové od císaře Maxmiliána I. titul říšského hraběte.[3]

Majetek nepředstavitelných rozměrů, který dokázal Jakob Fugger za svůj život nashromáždit, mu vysloužil přídomek Bohatý (německy "der Reiche"), kterým bývá velmi často označován.

Život

Původ, vzdělání a mládí v Benátkách
Erb Fuggerů z Lilie udělený v roce 1473
Conrad Meit, Jakob Fugger (kolem 1515)

Jakob Fugger se narodil jako desáté z jedenácti dětí Jakoba Fuggera staršího (* po roce 1398; † 1469) a jeho ženy Barbary (1419–1497), dcery mincmistra Franze Bäsingera. Fuggerové v té době tvořili druhou generaci měšťanů v Augsburgu, kde se etablovali jako úspěšní obchodníci a podnikatelé. Dědeček Jakoba Fuggera Hans Fugger přišel do Augsburgu v roce 1367 z nedaleké vsi Graben. O dva roky později získal plná měšťanská práva a začal obchodovat s plátnem a přízí zejména s Itálií, což mu vyneslo značný majetek. Také se stal jako cechovní mistr a později představený celého cechu členem městské rady.[1]

Starší bratři Ulrich (1441–1510) a Georg (1453–1506) položili základy celoevropského působení rodinné firmy, když v roce 1470 založili faktorie v důležitých obchodních městech Benátkách a Norimberku. Starší bratři Jakoba Fuggera Andreas a Hans zemřeli v mladém věku v Benátkách. Jeho další bratr Markus se stal duchovním a od roku 1470 působil jako písař v papežské kanceláři v Římě, kde také v roce 1478 zemřel. Další z bratrů Peter zemřel rovněž v mladém věku v Norimberku. Díky úvěrům, jež poskytoval Ulrich Fugger starší císaři Fridrichu III. Habsburskému, získala rodina v roce 1473 nobilitaci a byl jim udělen erb, jenž tvoří polcený štít s modrou lilií v prvním zlatém poli a zlatá lilie ve druhém modrém poli. Po tomto erbu byla pak tato větev rodiny nazývána z Lilie (von der Lilie).

Do roku 2009 byli historikové přesvědčeni o tom, že Jakob Fugger jako dvanáctiletý chlapec získal nižší svěcení a do roku 1478 žil v klášteře v Herriedenu. Dokument objevený v Haus, Hof und Staatsarchivu ve Vídni ovšem dokládají, že Jakob Fugger již v roce 1473 jako čtrnáctiletý chlapec zastupoval fuggerovskou firmu v Benátkách.[5] Nejnovější poznatky nasvědčují tomu, že Jakob Fugger žil mezi lety 1473 až 1487 v benátském domě německých obchodníků Fondaco dei Tedeschi. Benátky byly ve své době jedním z nejvýznamnějších obchodních center celé středomořské oblasti a Jakob Fugger zde získal i vzdělání v bankovnictví a především v obchodování s kovy. Mnohaletý pobyt v Benátkách později vedl k tomu, že Jakob Fugger nechal stavět jedny z prvních domů v renesančním slohu v Německu. Také architektonická a právní struktura jím založeného sídliště Fuggerei nese stopy pravděpodobné inspirace sociálních sídlišť v Benátkách.

Manželství, dědictví a nástupci
Portrét manželů Jakoba a Sybilly Fuggerových okolo roku 1500.
Manželé Jakob a Sybilla Fuggerovi se svými rodovými erby na miniatuře z dílny Jörga Breua mladšího (1545-1549)

V roce 1498 se téměř čtyřicetiletý Jakob Fugger oženil. Za manželku si vzal teprve osmnáctiletou Sibyllu Arztovou (někdy psánu také jako Artztovou), dceru významného a váženého Augsburského měšťana. Tímto sňatkem získal, stejně jako jeho dva starší bratři Ulrich a Georg, přístup k využívání Augsburského panského výčepu. Krátce po svatbě zakoupil v letech 1502 až 1506 pro svou manželku v Basileji šperky pocházející z burgundského pokladu. Celková hodnota tohoto nákupu činila 40 000 guldenů. Tyto šperky pocházely jako kořist z bitvy mezi Švýcary a Karlem Smělým v roce 1476. Po čase však Jakob Fugger začal trávit mnohem více času ve své kanceláři a na obchodních cestách než se svou ženou. Jejich manželství nakonec zůstalo bezdětné. Po Jakobově smrti 13. prosince 1525 se vdova Sybilla Fuggerová oproti všem tradičním zvyklostem o zachování smutku již o krátkých sedm týdnů později vdala za Konrada Rehlingera, příslušníka augsburské patricijské rodiny a někdejšího obchodního partnera svého bývalého muže. Konrad Rehlinger nakonec konvertoval k protestantismu.

Jakob Fugger zemřel jako patrně nejbohatší podnikatel v Evropě v té době. Rozvaha vypracovaná jeho dědici v roce 1527 vykazovala výši aktiv 3 000 058 guldenů, pasiva pak tvořila částku 867 797 guldenů. Přebytek tak činil více než 2,1 milionu.[6] Přepočet tohoto jmění do dnešní hodnoty je téměř nemožný. Jelikož manželství Jakoba a Sybilly Fuggerových bylo bezdětné, přešel jejich majetek po Jakobově smrti do rukou jeho synovců Antona a Raymonda Fuggerových, kdy Anton stanul v čele společnosti a do roku 1546 toto jmění ještě jednou zdvojnásobil. Jeho smrtí v roce 1560 končí slavný věk podnikatelských aktivit rodu Fuggerů.

Dobové portréty od Dürera a jiných malířů

V roce 1518 se Albrecht Dürer zdržoval v Augsburgu na Říšském sněmu jako zástupce města Norimberku. Při této příležitosti vznikla skica s portrétem Jakoba Fuggera. Pozdější slavná Dürerova olejomalba z roku 1519 se dnes nachází ve Státní galerii starých německých mistrů ve Schaezlerovském paláci v Augsburgu. Dřívější přesná kresba kompletní postavy nakreslená Dürerem vznikla sice už v období let 1505/1506, její provedení se ovšem do dnešní doby nedochovalo a je považováno za ztracené. Zachovaly se ovšem kresby Hanse Holbeina staršího a Hanse Burgkmaira staršího jakož i portrét od Hanse Malerse ze Schwazu. Původní je rovněž zobrazení Jakoba Fuggera v rodinné kapli svaté Anny vytvořené Jörgem Breuem starším. Jakob Fugger se později objevil ještě na několika pozdějších historických malbách. Dřevořezba z chórové lavice z kaple svaté Anny, jež zobrazuje Jakoba Fuggera jako stojícího římského vojevůdce, je pouze pozdější kopií nedochovaného originálu. Sbírku medailí a medailonů s jeho podobiznou lze zhlédnout ve Fuggerovském muzeu v Babenhausenu.

Stavebník
  • Fuggerei, Augsburg
  • Kaple Fuggerů v kostele sv. Anny v Augsburgu (oltář v kapli vytvořil Adolf Daucher)
  • Dominikánský klášter sv. Magdaleny v Augsburgu
  • Kostel sv. Blase, Almagro
  • palác Fuggerů (Fúcares) v Almagru

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jakob Fugger na německé Wikipedii.

  1. VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo – Jakob Fugger [online]. Rozhlas.cz, 2009-03-06 [cit. 2010-12-25]. Dostupné online. (česky)
  2. GEFFCKEN, Peter. Fugger – Geschichte einer Familie: "Die Handelsherren mit dem Dreizack". DAMALS. 2004, čís. 7.
  3. MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl I A-M. Příbram: Argo, 2008. 668 s. ISBN 978-80-257-0027-3. S. 256. Jmenný rejstřík.
  4. GEFFCKEN, Peter. Jakob Fugger der Reiche (1459-1525): " Königsmacher ", Stratege und Organisator". DAMALS. 2004, čís. 7.
  5. GEFCKEN, Petter. Jakob Fuggers frühe Jahre. In: Jakob Fugger (1459–1525). Sein Leben in Bildern, context medien und verlag. Augsburg: [s.n.], 2009. (německy)
  6. EHRENBERG, Richard. Das Zeitalter der Fugger, Geldkapital und Creditverkehr im 16. Jahrhundert. Jena: [s.n.], 1896. Dostupné online.

Literatura
  • Bruno Bushart: Die Fuggerkapelle bei St. Anna in Augsburg, München 1994
  • Richard Ehrenberg: Das Zeitalter der Fugger, Geldkapital und Creditverkehr im 16. Jahrhundert (2 Bde), Jena 1896.
  • Peter Geffcken: Jakob Fuggers frühe Jahre. In: Martin Kluger (Augsburg): Jakob Fugger (1459–1525). Sein Leben in Bildern, context medien und verlag, Augsburg 2009, ISBN 978-3-939645-14-6.
  • Peter Geffcken: Jakob Fugger der Reiche (1459–1525): "Königsmacher", Stratege und Organisator". In: DAMALS 7/2004.
  • Peter Geffcken: Fugger – Geschichte einer Familie: "Die Handelsherren mit dem Dreizack". In: DAMALS 7/2004.
  • Mark Häberlein: Die Fugger. Geschichte einer Augsburger Familie (1367–1650), Stuttgart 2006
  • Sarah Hadry: Die Fugger in Kirchberg und Weißenhorn. Herrschaftsverfassung und Leibeigenschaft, Konfessionalisierung und Residenzbildung, Augsburg 2007.
  • Max Jansen: Die Anfänge der Fugger, Leipzig 1907.
  • Peter Kalus: Die Fugger in der Slowakei, Augsburg 1999.
  • Franz Karg: Eines Stadtherren Profil. Jakob der Reiche, der erste Fugger in Weißenhorn, In: Weißenhorner Profile 1160-2010. Beiträge und Untersuchungen zur Stadtgeschichte (Kataloge und Schriften des Weißenhorner Heimatmuseums 5), Weißenhorn 2010.
  • Hermann Kellenbenz: Die Fugger in Spanien und Portugal bis 1560. Ein Großunternehmen des 16. Jahrhunderts (2 Bände), München 1990..
  • Norbert Lieb: Die Fugger und die Kunst. Band 1: Im Zeitalter der Spätgotik und der frühen Renaissance, München 1952.
  • Götz von Pölnitz: Jakob Fugger, in: NDB, Neue Deutsche Biographie, 5. Bd. (1961), S. 710–716
  • Götz von Pölnitz: Die Fugger. Mohr & Siebeck, 6. Aufl. Tübingen 1999, ISBN 3-16-147013-3.
  • Götz von Pölnitz: Jakob Fugger. Mohr & Siebeck, Tübingen 1949. Voransicht online abrufbar unter .
  • Benjamin Scheller: Memoria an der Zeitenwende. Die Stiftungen Jakob Fuggers des Reichen vor und während der Reformation (ca 1505–1555), Berlin 2004.
  • Aloys Schulte: Die Fugger in Rom 1495–1523, 2 Bde, Leipzig 1904 .
  • Marion Tietz-Strödel: Die Fuggerei in Augsburg, Tübingen 1982.
  • Eike Eberhard Unger: Die Fugger in Hall i. T., Tübingen 1967.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.