Jaderný magneton

Jaderný magneton je fyzikální konstanta užívaná jako jednotka k vyjádření magnetického momentu atomového jádra. Jde o analogii Bohrova magnetonu, který popisuje elektron. Definiční vztah a hodnota jaderného magnetonu je[1]

${\displaystyle \mu _{\mathrm {N} }={e\hbar \over 2m_{\mathrm {p} }}=5{,}050\,783\,7461(15)\times 10^{-27}\,\mathrm {J/T} =3{,}152\,451\,258\,44(96)\times 10^{-8}\,\mathrm {eV/T} \,,}$

kde ${\displaystyle e}$ je elementární náboj, ${\displaystyle \hbar }$ je redukovaná Planckova konstanta a ${\displaystyle m_{\mathrm {p} }}$ je hmotnost protonu. První uvedená hodnota je v základních jednotkách soustavy SI – joule na tesla, u druhé hodnoty jsou místo joulů elektronvolty.