Bohrův magneton

Bohrův magneton je definován v jednotkách SI vztahem:

${\displaystyle \mu _{\mathrm {B} }={{e\hbar } \over {2m_{\mathrm {e} }}}\,,}$

kde ${\displaystyle e}$ označuje elementární náboj, ${\displaystyle \hbar }$ je redukovaná Planckova konstanta, ${\displaystyle m_{\mathrm {e} }}$ hmotnost elektronu.

Jeho obdoba (ale s jiným rozměrem!) v symetrické (Gaussově) soustavě cgs je definována vztahem:

${\displaystyle \mu _{\mathrm {B} }^{(\mathrm {G} )}={{e\hbar } \over {2m_{\mathrm {e} }c}}\,,}$

kde ${\displaystyle e}$ označuje elementární náboj, ${\displaystyle \hbar }$ je redukovaná Planckova konstanta, ${\displaystyle m_{\mathrm {e} }}$ hmotnost elektronu a ${\displaystyle c}$ je rychlost světla ve vakuu.

V soustavě SI má Bohrův magneton hodnotu:

${\displaystyle \mu _{\mathrm {B} }=9{,}274\,010\,0783(28)\cdot 10^{-24}\,.}$ J·T⁻¹[1]

Někdy je výhodné vyjádřit jeho hodnotu pomocí elektronvoltů:

${\displaystyle \mu _{\mathrm {B} }=5{,}788\,381\,8060(17)\cdot 10^{-5}\,}$ eV/T.[1]

Obdoba v Gaussově soustavě cgs má hodnotu:

${\displaystyle \mu _{\mathrm {B} }^{(\mathrm {G} )}=9{,}274\,009\,994(57)\cdot 10^{-21}}$ erg·G⁻¹.