Rostovská jaderná elektrárna

Rostovská jaderná elektrárna (rusky Ростовская АЭС – Rostovskaja AES), do roku 2010 též známa jako Volgodonská jaderná elektrárna je jaderná elektrárna v Rusku přibližně 800 kilometrů jihovýchodně od Moskvy, poblíž města Volgodonsk.[1]

Rostovská jaderná elektrárna
StátRusko Rusko
UmístěníVolgodonsk
StavV provozu
Začátek výstavby1981
Dokončení2001 (první reaktor), 2018 (poslední reaktor)
Plánovaná životnostminimálně 30 let
VlastníkRosenergoatom
ZhotovitelRosenergoatom
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu4 × 1000 MW
Typ reaktorůVVER 1000/320
PalivoUran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon4000 MW
Souřadnice47°35′58″ s. š., 42°21′51″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie a technické informace

Elektrárna disponuje čtyřmi tlakovodními reaktory VVER 1000/320, každý o výkonu zhruba 1000 MW, takže dohromady elektrárna vyrábí zhruba 4000 MW.[1]

Rozhodnutí o konstrukci jaderné elektrárny v Rostovském regionu bylo učiněno na základě usnesení Rady ministrů SSSR ze dne 21. října 1976. Nutnost výstavby byla způsobena nedostatkem energie v Rostovské oblasti a Kavkazu. Pro stavbu budoucí jaderné elektrárny bylo vybráno místo poblíž města Volgodonsk na levém břehu Cimljanské přehradní nádrže. V roce 1977 byly zahájeny průzkumné práce na místě budoucí jaderné elektrárny a 28. října téhož roku byl na místě budoucí stavby položen symbolický základní kámen. Pro stavbu byl zvolen typický projekt o čtyřech blocích VVER-1000/320 s možností dostavby dvou dalších bloků. To proběhlo například v Záporožské elektrárně. V prvních letech však bylo tempo stavby nízké a výrazně zaostávalo za plánovaným, zejména kvůli nedostatku stavitelů a specialistů. Jedním z důvodů, proč tomu tak bylo, byla skutečnost, že současně s výstavbou elektrárny probíhala výstavba závodu Atommaš a města Volgodonsk. Po havárii v Černobylu se termín spuštění elektrárny posunul na rok 1990. Avšak postoj společnosti k výstavbě nových reaktorů se výrazně změnil a došlo i k aktivistickým protestům. Rozpadem SSSR byla výstavba elektrárny zastavena.[1]

Po rozpadu SSSR
Velín třetí jednotky

V roce 1992 byl nařízením vlády Ruské federace vydán pokyn k pokračování výstavby elektrárny, zatímco Ministerstvo přírody Ruska současně provedlo státní ekologickou prověrku projektu. Vývojem nového designu pro elektrárnu byl pověřen Atomenergoprojekt. Nový projekt vyvinutý institutem byl předložen k posouzení Ministerstvu přírodních zdrojů Ruska v roce 1994. V roce 1995 byla vytvořena odborná komise státní ekologické expertízy pro projekt výstavby. Komise schválila nový projekt výstavby, který též počítal se sníženým počtem reaktorů na dva, avšak s možností budoucí dostavby.

V roce 1998 dokončil Atomenergoprojekt projekt na základě dříve předložených materiálů. Současně 6. dubna 1998 hlasovali volgodonští zastupitelé za pokračování výstavby elektrárny.[1]

Na základě závěru odborné komise a nařízení vlády Ruské federace byly v roce 1998 zahájeny práce na pokračování výstavby zařízení elektrárny, kdy byl posouzen stav zařízení a stavebních strojů. 10. května roku 2000 byla vydána licence, která opravňuje k výstavbě energetické jednotky č. 1. Po obdržení licence elektrárna oficiálně opětovně získala status „ve výstavbě“. 30. března 2001 byla uvedena do provozu první energetická jednotka. Po spuštění pokračovala výstavba druhé energetické jednotky, která byla spuštěna roku 2010. V únoru 2009 se konala veřejná slyšení o výstavbě energetických bloků č. 3 a č. 4 a v červnu téhož roku bylo vydáno povolení k výstavbě 3. a 4. bloku elektrárny. Bylo tedy rozhodnuto vrátit se k původnímu návrhu skládajícímu se ze 4 bloků. Blok č. 3 byl uveden do provozu 27. prosince 2014, blok č. 4 pak 1. února 2018.

Reaktory č. 3 a 4 jsou modernizované oproti jiným V320.[1]

Fakta

Rostovská elektrárna se stala první elektrárnou na světě, ve které byla pozastavena výstavba čtyř bloků najednou.[1]

Elektrárna též drží prvenství v nejrychlejším dostavění a spuštění tří reaktorů (2010–2018)[1]

Informace o reaktorech
Reaktor Typ reaktoru Výkon Zahájení výstavby Připojení k síti Uvedení do provozu Uzavření
Čistý Hrubý
Rostov-1 VVER-1000/320 950 MW 1041 MW 1. 9. 1981 30. 3. 2001 25. 12. 2001
Rostov-2 VVER-1000/320 950 MW 1000 MW 1. 5. 1983 18. 3. 2010 10. 12. 2010
Rostov-3 VVER-1000/320 950 MW 1000 MW 15. 9. 2009 27. 12. 2014 17. 9. 2015
Rostov-4 VVER-1000/320 950 MW 1030 MW 16. 6. 2010 1. 2. 2018 28. 9. 2018

Odkazy

Reference
  1. Kernkraftwerk Rostow – Nucleopedia. de.nucleopedia.org [online]. [cit. 2022-01-07]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.