Jacopo Strada

Narodil se v zámožné rodině a studoval historii v Pavii a v Boloni. Do roku 1546 pracoval jako zlatník v Mantově a založil si sbírku mincí a starožitností, které začal využívat jako historické prameny. Stal se tak jedním z prvních vědeckých numismatiků.[1]

Údaje o jeho životě se v různých pramenech značně liší. Roku 1544 se oženil s Němkou Ottilií Schenkovou z Posbergu ve Frankách, roku 1546 se usadili v Norimberku, kde Jacopo pro rodinu Fuggerů obstarával starožitnosti a uspořádal erby italských rodin.

V letech 1550 až 1553 žil v Lyonu, kde roku 1553 vydal pro svého patrona Johanna Jakoba Fuggera Epitome thesauri antiquitatum Romanum, orientalium et occidentalium, spis o římských císařích od Julia Césara až po Maxmiliána II. s jejich životopisy a podobiznami podle mincí. Kniha byla přeložena do několika jazyků a roku 1559 vyšlo v Curychu rozšířené vydání[2]. V různých knihovnách se zachovalo ještě 46 Stradových rukopisných svazků s kresbami mincí a jiných starožitností. Jeho vnuk vydal roku 1618 z pozůstalosti velké dílo o vodních a větrných mlýnech, vodních pumpách, vodotryscích apod.[1]

Roku 1556 byl Strada povolán do Vídně, kde působil jako správce císařských sbírek starožitností a jako architekt císaře Ferdinanda I. na stavbě Hofburgu a pro Jana Šemberu z Boskovic (zřejmě se svým krajanem Pietrem Ferraboscem) vypracoval plány na stavbu bučovického zámku. Ve Vídni si také vystavěl velkolepý palác, v němž byla i jeho knihovna a vlastní sbírky. Palác byl zbořen roku 1875 při stavbě budovy Burgtheateru.

Roku 1566 uspořádal sbírku starožitností bavorského vévody Albrechta V., Antikvarium v jeho rezidenci v Mnichově. Po nástupu na trůn ho Rudolf II. roku 1567 zaměstnal - stejně jako jeho otec Maxmilián II.- ve Vídni a následně povolal do Prahy, kde přechodně bydlel na Pražském hradě. Strada se synem Octaviem a jeho nemanželskou dcerou Kateřinou se v Praze ve svém domě na Starém Městě usadil teprve roku 1577. Kateřina se stala císařovou milenkou a v letech 1585-1600 mu porodila 6 levobočků, všichni byli legitimizováni s přídomkem de Austria.

Jacopo Strada založil Rudolfovy sbírky na Pražském hradě, k jeho skvělým akvizicím patřil například obraz Albrechta Dürera Sodoma a Gomora nebo plátna Rafaelova. Císař od něj odkoupil i velkou část jeho vlastních sbírek. Po Jacopově smrti se o sbírky měl starat jeho syn Ottavio, rovněž velice vzdělaný muž.[1], věnoval se však více vlastním zálibám.

Jacopo Strada byl pohřben v Praze v kryptě původně gotického kostela sv. Mikuláše na Starém Městě, v barokní novostavbě se již náhrobky nedochovaly a jeho hrob zmiňuje jen Josef Svátek[3].

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacopo Strada na německé Wikipedii.

• Ottův slovník naučný – svazek 24, str. 180 – heslo Jakub de Strada
• (německy) Robert John Weston Evans: Rudolf II. – Ohnmacht und Einsamkeit, Styria Verlag, Štýrský Hradec 1980, ISBN 3-222-11290-8
• (německy) Martin Warnke: Hofkünstler, DuMont, Kolín nad Rýnem 1985, ISBN 3-7701-3847-3
• (německy) Felix Czeike: Historisches Lexikon Wien – svazek 5, Kreymar & Scheriau, Vídeň 1997, ISBN 3-218-00547-7, str. 359
• (německy) Hilda Lietzmann: Der kaiserliche Antiquar Jacopo Strada und Kurfürst August von Sachsen, Zeitschrift für Kunstgeschichte 1997, str. 377-400
• (německy) Volker Heenes: Jacopo Strada – Goldschmidt und Maler, Antiken- und Münzhändler, Sammler und Antiquarius Caesarius, in: Dietrich Hakelberg, Ingo Wiwjorra a kolektiv: Vorwelten und Vorzeiten – Archäologie als Spiegel historischen Bewußtseins in der Frühen Neuzeit (Wolfenbütteler Forschungen 124), Wiesbaden 2010, ISBN 978-3-447-06295-4, str. 295-310
• Josef Svátek: Stradové z Rossbergu. Obraz z kulturních dějin českých. Praha 1891, s. 115-131, dostupné online .

• Ferdinand I. Habsburský
• Kateřina Stradová
• Maxmilián II. Habsburský
• Sbírky Rudolfa II.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacopo Strada na Wikimedia Commons