Jacko Ostapčuk

Pocházel z rolnické rodiny. Jeho otec Dmytro Ostapčuk byl poslancem Haličského zemského sněmu.[3]

Vychodil školu v Krasnosilce a pak navštěvoval gymnázium v Zbaraži.[1] Od mládí byl politicky aktivní v ukrajinském národním hnutí a byl z politických důvodů vyloučen ze studia na středních školách. Vrátil se proto k rodičům a pomáhal na jejich hospodářství.[3] V době svého působení v parlamentu je Jacko Ostapčuk uváděn jako majitel hospodářství v obci Kapustynci.[2]

Politicky byl nejprve aktivní v Ukrajinské radikální straně, ke které patřil do roku 1897. Od roku 1899 byl členem Ukrajinské sociálně demokratické straně. V letech 1905–1907 redigoval její tiskový orgán Červonyj prapor.[1]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 68.[4] Po volbách roku 1907 byl uváděn coby člen poslaneckého klubu Zastoupení rusínsko-ukrajinských sociálních demokratů.[4] Během svého parlamentního působení se spřátelil s Tomášem Masarykem.[3]

V roce 1912 se na radu Masaryka[3] přestěhoval do obce Radvaň nad Laborcom v tehdejším horním Uhersku.[1] Zakoupil zde zemědělskou usedlost a podílel se na veřejném dění.[3]

Za první světové války se podílel na osvětové práci mezi ruskými zajatci ukrajinské národnosti.[3]

V meziválečném období působil v Československu, na území Podkarpatské Rusi. V roce 1920 patřil společně s Štefanem Kločurakem a Jevhenem Puzou[3] mezi zakladatele Sociálně demokratické strany na Podkarpatské Rusi. Podílel se na vydávání jejích periodik. Stranu opustil kvůli názorovému rozkolu v roce 1929.[1]

V roce 1923 se s rodinou přestěhoval z Radvaně nad Laborcom do vesnice Strabyčovo u Mukačeva, kde koupil zemědělské hospodářství.[3] Po maďarské okupaci Podkarpatské Rusi byl zatčen. Po propuštění odešel na Slovensko a pak do Prahy.[1] Následně žil v Staré Boleslavi a psal paměti.[3] V roce 1957 se s manželkou vrátil do Užhorodu.[1]

Zemřel na zápal plic v lednu 1959.[3]